O silném Honzovi

Joseph Haltrich

j ednomu muži zemřela žena a zanechala mu tři dcery. Tak se znovu oženil a druhá žena mu porodila synka, kterého pojmenovali Honza. Matka Honzíka tak milovala, že ho už sedmý rok kojila, což se jejímu muži zdálo příliš a jednoho dne hněvivě zvolal: „Z tebe by měla být kráva!“ Jen to vypustil z huby, stalo se! Místo ženy tu stála kráva, a tak muži nezbylo nic jiného, než aby ji každý den posílal se synkem na pastvu. Honzíkovi to bylo po chuti, teď mohl pít mléko celý den a nikdo mu při tom nepřekážel. Každé ráno dostával sice k jídlu na pastvu jen popelový koláč, ale ten cestou zahodil a živil se mlékem.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

z toho dobrého živobytí za krátkou dobu povyrostl a zesílil, až to přišlo otci divné, neboť to nemohlo pocházet od popelových koláčů. Jednoho dne tedy řekl své nejmladší dceři: „Jdi dnes s bratrem na pastvu a dobře se dívej, co celý den dělá!“ Když přišli do polí, Honza chleba zahodil a sestra se ptala: „Co teď budeš jíst?“ Odvětil: „Já žiji ze vzduchu!“ Ale měl vám, kdoví kde ji vzal, takovou lahvičku, kdo se z ní napil, upadnul ihned do tvrdého spánku. Když dostal hlad, řekl sestře: „Nemáš žízeň? Napij se!“ A protože den byl opravdu dusný, tak se napila a než by jeden okem mrknul, spala, jako když ji do vody hodí. A Honza pil až do večera mléko do matky krávy. Když přišli domů, otec se zeptal dcery: „Copak Honza dnes dělal?“ A ona odvětila: „Když jsme přišli do polí, zahodil svůj chleba a když jsem se ptala, co bude jíst, odvětil, že žije ze vzduchu.“ A bylo to!

d ruhého rána poslal otec prostřední dceru, ale té se vedlo jako té první, nedokázala otci říci o nic více. Třetího dne řekl otec své nejstarší dceři: „Jdi s ním dnes ty a dávej dobrý pozor, co se bude dít!“ Když přišli do polí, zahodil Honza svůj chleba z popela a zvolal: „Takového jídla mi netřeba!“ „A z čeho tedy žiješ?“ zeptala se ho sestra. „Už jsi to přeci slyšela, žiji ze vzduchu!“ Tomu se dívka zasmála a pomyslila si: „Jen počkej, mne neobelstíš!“ Když byl Honza hladový, dal své nejstarší sestře napít z lahvičky a ona upadla okamžitě do hlubokého spánku. Avšak tahle sestra měla na šíji ještě dvě tajné oči a ty zůstávaly stále otevřené, i když ty dvě na čele spaly; viděla vše, co se dělo. Honza šel ke své matce a pil mléko jako vždy. Když přišli večer domů a otec se sestry ptal: „Žil dnes bratr opět ze vzduchu?“ Dívka odvětila: „Ne!“ a vyprávěla, jak to všechno bylo. Otec se strašlivě rozhněval a Honzovi řekl: „Protože stále piješ mléko a mne a svoje sestry jsi obelhával, zítra i s tou krávou zemřeš!“ Chlapec byl celý zarmoucený a šel do stáje za matkou a stěžoval si jí. „Neboj se ničeho, mé dítě,“ odvětila kráva: „přijď zítra dříve, než se rozední, ke mně!“ Když Honza v určeném čase přišel a krávu odvázal, posadila si ho nahoru mezi rohy a utíkala s ním pryč, až doběhla do jednoho hlubokého černého lesa; tady by je nikdo nikdy nenašel.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

c elých sedm let žil Honza v tom lese, živil se mlékem a rostl do síly a krásy. Jednoho dne mu matka kráva pravila: „Jdi, vytrhni ten největší dub a postav ho na špičku!“ Honza šel, vytrhnul dub, ale na špičku ho postavit nedokázal. Tu jeho matka pravila: „Musíš pít mé mléko ještě sedm let!“ A když těch sedm let zase uběhlo, řekla kráva synkovi: „Už tě kojím třikrát sedm let, jdi a zkus ten nejmohutnější dub v lese postavit na špičku!“ Honza šel, vytrhl ten nejsilnější dub, jakoby to byl jen proutek, lehce ho převrátil a postavil na špičku. „Tak to má být,“ řekla matka: „nyní se už o sebe dokážeš postarat sám!“ A s těmito slovy odběhla pryč. Honza si z toho dubu vyrobil pořádný kyj a vydal se do světa.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

h onza vandroval světem sem a zase tam, jak mu bylo milo a příjemně. Jednoho dne dostal velkou žízeň a zrovna mu z hor přitékala v ústrety říčka, tak šel k ní, aby se napil. Nahoře na skále seděl nějaký mohutný chlap, který jen tak z dlouhé chvíle drtil v ruce kamení a tím prachem kalil vodu. Honza na něj zavolal: „Dej si pozor a nekal mi tu vodu, sic vyjdu nahoru a pak tě pánbů chraň!“ Ten chlap se ale jen smál, dál házel do vody rozemnuté kamení a volal: „Mě říkají Kámenmleč a klidně rozdrtím na prášek i tebe!“ Tu se Honza rozhněval, vyběhl nahoru, chlapa popadnul a zarazil ho až po ramena do země. „Nechej mne žít, budu ti sloužit!“ prosil Kámenmleč. „Tak dobrá!“ odvětil Honza, vytáhnul chlapa ven a dál putovali spolu. Přišli do lesa a tam uviděli nějakého dlouhána, vysokého jako jedle, který narovnával křivé stromy a ty rovné zase křivil. Tu ho Honza pokáral: „Nechej ty stromy být tak, jak narostly, jinak tě pánbů chraň!“ Ale ten dlouhán se jen smál, pokračoval ve svém díle a posměšně na Honzu volal: „Mě říkají Jedlíkroutil, klidně bych mohl zkroutit i tebe!“ Nu, to bylo něco na Honzíka, chlapa popadnul a zarazil ho do země a zapraštělo vám to, jako by bouře srazila k zemi ten nejmocnější dub. Dlouhán prosil o život a řekl, že mu bude sloužit, tak ho Honza zase vytáhnul a dál táhli společně.

s_hacek li tím černočerným lesem a za několik dnů natrefili na nějakou chalupu, ve které nebylo ani živáčka. Honza řekl: „Tady bychom mohli zůstat, dva budou chodit na lov, ten třetí zůstane doma a navaří.“ První den zůstal doma Kámenmleč. Když připravoval jídlo, objevil se tam najednou nějaký mužíček s vousem dlouhým sedm loktů a bědoval: „Ach, mě je zima, mě je zima!“ „Tak pojď a ohřej se!“ řekl mu Kámenmleč. Mužíček šel ke kamnům, chvíli se tam jen tak ochomýtal, pak najednou vyskočil, srazil dolů hrnec s jídlem a utekl pryč. Když ti druzí dva přišli hladoví domů a chtěli jíst, Kámenmleč jim vyprávěl, co se mu přihodilo. To bylo něco na hladového Honzíka! Vzal svůj kyj a milého kamaráda vyplácel tak dlouho, dokud ho hlad nepřešel. Následujícího dne zůstal doma Jedlíkroutil a vedlo se mu stejně jako kamarádovi. Přišel mužík, srazil hrnec a čiperně upaloval pryč. Když ti dva přišli hladoví domů a zase nic nenašli, tak si hladový Honza vzal kamaráda do parády.

t řetího dne Honza řekl: „Dnes zůstanu doma já a to si pište, že dneska se jíst bude!“ Sotva byl hotový s vařením, objevil se tam ten mužík a naříkal: „Ach, mě je zima, mě je zima!“ „Tak pojď a ohřej se!“ řekl Honza, ale sám se posadil vedle hrnce a měl mužíka stále v oku. Když se přiblížil k hrnci, Honza ho bleskurychle popadl za vousy, vzal lžíci a bil ho s ní přes hubu i záda tak dlouho, dokud nezůstal bez pohybu ležet. Pak ho vynesl ven a za vousiska přivázal k jednomu mohutnému dubu. Potom ve světnici v klidu dokončil jídlo. Ti druzí přispěchali domů, protože se těšili, že dneska dostane výprask Honza, ale na stole se kouřilo z mísy, a tak si museli nechat na pomstu zajít chuť. Když se najedli, Honza řekl: „Pojďme se podívat na toho mužíka, který vám shazoval hrnce. Já jsem ho venku přivázal k jednomu stromu.“ Když ale vyšli ven, mužík tam nebyl, jen na tom místě, kde stál strom, byla hluboká jáma. „Počkejte,“ řekl Honza: „já ho najdu!“ Upletli z kůry stromů dlouhý provaz a spustili Honzu dolů do té jámy.

t řikrát sedm dnů Honzovi trvalo, než dorazil na dno a ocitl se v dlouhé tmavé chodbě, kterou kráčel dál a dál. Vypadalo to, že té temné chodby nebude nikdy konce, ale za nějaký ten čas se trochu rozjasnilo a když šel ještě kousek, otevřelo se nad ním nebe. Před sebou uviděl obrovský palác, a když do něj vstoupil, našel v jedné komnatě tři krásné princezny, které usedavě plakaly a naříkaly. Když uviděly Honzu, řekly: „Kde ses tu vzal, ubohý človíčku,? Náš pán je dvanáctihlavý drak, když tě tu přistihne, jsi ztracen!“ „Já se nebojím,“ řekl Honza: „jen ať přijde, hned se s ním vypořádám!“ A sotva to dořekl, drak byl tu. Přihnal se jak velká voda, s takovou silu, jen u toho dštil oheň a síru. „Cítím člověčinu!“ „Ty máš ale jemný čich, ty ohavná příšero!“ vykřikl Honza a na draka se vrhnul, popadnul ho za všechny hlavy a zardousil ho. Dračí tělo se ale ještě bojovně zmítalo, tak ho umlátil kyjem a bylo to. Drak tu ležel natažený a více se nepohnul. Princezny se vrhly Honzovi kolem krku a děkovaly mu a prosily ho, aby je odvedl domů k panu králi. Honza souhlasil, ale nejdříve si prošel celý zámek a v poslední komnatě nalezl nesmírný poklad zlata, stříbra a drahokamů. Naložil si to bohatství na záda, vzal princezny a vedl je temnou chodbou až k místu, kde se spustil dolů. Zavolal na kamarády, že našel tři princezny a velikánský poklad, ty dvě starší princezny dostanou oni, ale ta nejmladší je jeho, ten poklad že si rozdělí, jen ho musí teď vytáhnout nahoru.

t o udělali Kámenmleč a Jedlíkroutil velmi rádi, vytáhli tři panny a poklad; ale ta nejmladší princezna byla ta nejkrásnější, to se jim nezdálo, tak řekli jeden druhému: „Tu nesmí Honza nikdy dostat! Vytáhneme ho jen do poloviny a potom ho pustíme, spadne a rozmlátí se na padrť!“ Ale Honza něco takového od těch dvou čekal, na provaz uvázal pořádný balvan, který pak spadnout dolů a roztříštil se na tisíce malých kamínků. Ti dva nahoře popadli poklad a princezny a vydali se na zámek, ale brzy se to mezi nimi mělo k sváru a vádě, protože oba chtěli tu nejmladší princeznu.

z atím si Honza dole lámal hlavu, jak se z téhle šlamastyky dostane. Bloumal podzemím a hlavou mu chodily černé myšlenky, protože žádný východ nenašel. Pak přišel do toho nejzapadlejšího kouta a koho tam nepotkal! Stále přivázaný k dubu tam klopýtal ten mužík s vousem dlouhým sedm loktů. Honza mu poručil, aby mu ukázal cestu na zem, a tak šel mužík před ním a ten strom vlekl za sebou. Tak šli a šli, až přišli k jednomu mohutnému a vysokému stromu, který má špičkou už na božím světě, jen musí vylézt nahoru. Sedm dní lezl Honza vzhůru a svět stále nikde, viděl jen malé, velmi vzdálené světýlko. To světýlko, to byl horní svět, ale jak se tam dostane? Zatímco takto přemýšlel, uviděl hnízdo ptáka Noha s mladými. A zrovna se k nim plazil hrozitánský notně hladový had. Když mladí Nohové hada zpozorovali, mávali ustrašeně křídly a křičeli: „Milý muži, pomoz nám, jinak jsme ztraceni!“ Honzík nelenil, popadnul kyj a rozdrtil hadovi hlavu, jeho tělo holýma rukama roztrhal na tisíc kousků. Mezitím se vrátil starý pták Noh, a když uviděl u hnízda Honzu potřísněného krví, ihned si pomyslel: „Ha, zabil moje děti!“ a v návalu vzteku Honzu spolknul. Pak si ale všimnul, že mláďata jsou nezraněná, a když mu vyprávěla, jak je ten muž zachránil před zlým hadem a naříkala a plakala, že se mu za to dostalo tak kruté odplaty, zastyděl se za svoji ukvapenost a Honzu zase vyplivnul; nu, ten vám byl najednou stokrát krásnější a urostlejší, radost pohledět!

v děčný pták Noh mu nabídnul: „Protože jsi zachránil mé děti, můžeš si něco přát!“ „Vynes mě nahoru na Boží svět!“ přál si Honza. „Dobrá, ale nebude to snadná cesta. Obstarej mi sedm sudů vína a sedm volů, abych měl jídlo na cestu, neboť je to dál, než si myslíš.“ Honza z toho vysokánského stromu zase sestoupil dolů, v zámku si naložil na záda vše potřebné a vynesl to nahoru. Nu, trvalo to hezkých pár dní. Pak vše naložil na ptáka Noha, sám si mu sedl za krk a vydali se na cestu. Cestou pták Noh křičel: „Maso! Víno!“ a Honza mu dal vždy jednoho vola a sud vína. Když bylo vše snědeno, dospěli konečně na horní svět. Honza sestoupil a Nohovi děkoval; ten se pak jako blesk vrhnul dolů ke svému hnízdu.

h onza se vydal na královský zámek, cestou potkal dva urozené a bohaté prince, kteří se vydali do světa, aby si našli nevěsty. „Víte co? Pojďte se mnou, já pro vás mám nevěsty.“ řekl jim Honza a oni ho následovali. Měl totiž na mušce ty svoje dva nevěrné kamarády a myslel i na krásné princezny, hlavně na tu nejmladší a nejkrásnější, která má být jeho ženou. A netrvalo to ani sedm slepičích kýchnutí a už je měl. Prali se tu na cestě jako dva psi, to kvůli té nejmladší princezně, kterou mohl mít jen jeden a stále nebylo jasné, který to bude. Princezny stály opodál a ustrašeně přihlížely. Honza se mezi ně vrhnul zrovna, když se měli k tomu, že se dočista zabijí, a oni zůstali stát jako opaření. „Vy zbabělci a bídáci, protože jste mě chtěli oklamat, dostane se vám nyní zasloužené odměny!“ S těmi slovy pozvedl svůj kyj a jednou ranou oba zabil. A bylo to! Potom šel k princeznám a zeptal se té nejmladší, zda by ho chtěla za manžela. A protože bez váhání kývla, řekl těm dvěma starším: „Každá žena musí mít muže, postarám se tedy i o vás.“ Zavedl je k oběma princům a každému dal jednu, pak se s nimi rozdělil i o ten obrovský poklad a slavili společně svatbu.

n u a pak? Co bylo pak? Žili šťastně a spokojeně, dokud neumřeli. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der starke Hans“ je ze sbírky pohádek filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 -17.05.1886). Z němčiny pro vaši radost přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Mozná je k poslechu v MP3   -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak měl pasáček královské štěstí - Ulrich Jahn
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons