Duch v láhvi

Bratři Grimmové

yl jednou jeden dřevorubec, který pracovával od božího rána až do pozdního večera, aby naspořil trochu peněz, a když měl peníze pohromadě, pravil svému synovi: „Synu, jsi mé jediné dítě, ty peníze, které jsem vydělal v potu své tváře, chci vydat za tvé vzdělání. Vyuč se něčemu pořádnému a počestnému, abys mě mohl, až mi údy zcela ztuhnou a nebudu moci více pracovat, zaopatřit.“

ak šel jinoch na vysokou školu, kde se všemu učil tak pilně, že ho učitelé chválili; na studiích nějaký čas zůstal. Když studoval pár let, ale svoje studia ještě zcela neukončil, tak byl ten nepatrný majeteček, který mu otec poskytnul, pryč a on se musel vrátit domů. „Ach, chlapče,“ povzdechl si otec: „už ti nic dát nemohu, nastaly nám zlé časy, nedokáži vydělat na víc než na denní chléb.“ „Milý otče,“ odvětil hoch: „na to nemyslete, snad to byla vůle Boží, abych vám tu vypomohl.“

dyž chtěl otec do lesa, aby si tam vydělal při kácení stromů a stavění dřeva do metrů, tu mu syn pravil: „Půjdu s vámi a pomohu vám.“ „Ale synu,“ řekl otec: „to půjde dost těžko, neboť tvrdé práci nejsi uvyklý; drž se od toho raději dál, mám stejně jen jednu sekyru a nazbyt žádné peníze, abych koupil ještě jednu.“ „Jděte k sousedovi, otče,“ odvětil syn: „ten vám po tu dobu, dokud si nevydělám na novou, jistě půjčí svoji.“

ak si otec vypůjčil u souseda sekeru a druhého dne za rozbřesku vyšli společně do lesa. Syn otci pomáhal a byl u toho celý veselý a čiperný. Když jim stálo slunce nad hlavami, otec řekl: „Odpočineme si a naobědváme, potom nám to půjde ještě lépe.“ Hoch vzal do ruky svůj chléb a řekl: „Odpočiňte si, otče, já nejsem unavený, trochu se projdu po lese a podívám se po ptačích hnízdech.“ „Ty ješito,“ řekl otec: „co tu chceš pobíhat? Budeš unavený a ani nezvedneš ruku, zůstaň a sedni si tu ke mně.“ Ale syn nedbal a šel do lesa.

pokojeně ukusoval chleba a pohledem pátral nahoře v zelených větví, zda někde neobjeví hnízdo. Tak chodil sem a tam, až nakonec přišel k hrozivě velikánskému dubu, kterých byl určitě starý několik set let a ani pět mužů by ho nedokázalo rukama obejmout. Zůstal stát, zadíval se na něj a pomyslil si: „Na tomhle stromu musí být spousta ptačích hnízd.“

u se mu pojednou zdálo, jako by slyšel nějaký hlas. Zaposlouchal se a tu rozeznal, že někdo volá dutým hlasem: „Pusť mne ven, pusť mne ven!“ Hoch se rozhlížel dokola, ale nikoho nespatřil, zdálo se mu však, že ten hlas vychází ze země. Tu zvolal: „Kdepak jsi?“ Hlas odpověděl: „Trčím tu mezi kořeny toho dubu. Pusť mne ven, pusť mne ven!“ Tak se jal pod stromem odklízet drn a hledat u jeho kořenů, dokud v malé dutině konečně neobjevil skleněnou láhev. Zvedl ji do výšky a přidržel si ji proti světlu, tu uviděl nějakou věc, která byla podobná ropuše, jak poskakuje v lahvi nahoru dolů. „Pusť mne ven, pusť mne ven!“ volala ta věc znova a hoch, který na nic zlého ani nepomyslel, vzal zátku a vytáhnul ji z láhve.

uch byl rázem venku a rostl a rostl tak rychle, že za nepatrný okamžik z něj bylo strašlivé chlapisko, které bylo velké skoro jako ten dub. „Víš ty co?“ řvalo obřisko strašlivě: „Jaká bude tvá odměna za to, že jsi mne vypustil ven?“ „Ne,“ odvětil hoch nebojácně: „jak bych to taky mohl vědět?“ „To ti hned řeknu,“ řval duch: „zlámu ti vaz.“ „Tak to jsi měl říct dřív,“ odvětil: „nechal bych tě tam trčet dál. Moje hlava však sedí na krku zatím dost pevně, protože takovou odměnu za pomoc svět jistě ještě neviděl.“ „Viděl, neviděl,“ řval duch: „je to tvoje zasloužená odměna, máš ji tedy mít. Myslíš si, že to byla nějaká slast být celý ten čas uvězněný? Ne, to byl můj trest, já jsem totiž strašlivý a všemocný Merkurius, proto tomu, kdo mě osvobodí, musím zlomit vaz.“ „Jen pomalu,“ odvětil hoch: „tak rychle to nepůjde, nejprve musím vědět, že jsi to v téhle malé láhvi opravdu seděl ty, že jsi tedy opravdový Merkurius. Jestli se dokážeš vměstnat zpět, pak ti budu věřit a můžeš si se mnou dělat, co budeš chtít.“ Duch pravil pyšně: „To je to nejmenší.“

mrštil se a udělal se tak tenkým a malým, jako byl zpočátku, že se opět krkem láhve protáhnul dovnitř. Sotva tam ale byl, zarazil za ním hoch vytaženou zátku, hodil láhev do kořenů dubu na její místo; a tak ho přelstil. Pak se chtěl vydat zpět za otcem, ale duch přežalostně volal: „Ach, pusť mne ven, pusť mě přece ven!“ „Kdepak,“ odvětil: „podruhé už ne, když už mi jednou šlo o život, teď sotva jsem si ho zachránil, už tě neosvobodím.“ „Jestli mně pustíš ven,“ sliboval duch: „dám ti tolik, že ti to vystačí na celý život.“ „Ne, ne,“ odvětil hoch: „oklameš mne jako prve.“ „Šlapeš si po štěstí,“ řekl duch: „nechci ti nic udělat, nýbrž tě bohatě obdarovat.“ Jinoch si pomyslel: „Vyzkouším, možná slovo dodrží a udělat mi přeci nic neudělá.“

ak zátku z láhve vytáhnul a duch vystoupil ven jako předtím a natahoval se, až vám byl velký jako dřív. „Tady máš svoji odměnu.“ řekl a podal mu malý klůcek a řekl: „ Když jedním koncem toho klůcku potřeš zranění, tak se uzdraví, když tím druhým koncem otřeš ocel nebo železo, změní se rázem ve stříbro.“ „Tak to musím vyzkoušet.“ řekl hoch a šel ke stromu, udělal do něj svojí sekerou zářez a pak ho otřel tím klůckem. A vida! Za malou chvíli se zásek na stromě vyhojil. „Nu, pravost kouzla je ověřena.“ řekl duchovi: „Můžeme se rozejít.“

uch mu ještě jednou poděkoval za vysvobození a on kráčel zpět k otci. „Kdepak jsi pobíhal?“ zeptal se tento: „Zapomněl jsi snad na práci? Já jsem ti říkal rovnou, že budeš k ničemu.“ „Budete spokojený, otče, vždyť já to dohoním.“ „Jo, dohoníš,“ řekl otec hněvivě: „to těžko!“ „Koukejte, otče, ten strom hned osekám, až budou třísky lítat.“ Vzal svůj klůcek, otřel jím sekeru a udělal pořádnou ránu, ale protože se železo změnilo ve stříbro, tak se ostří sekery obrátilo. „Oj, otče, podívejte, copak jste mi to dal za špatnou sekeru, je úplně ztupená?“ Tu se otec polekal a křiknul: „Ouvej, copak jsi to provedl? Nyní tu sekeru musím zaplatit a nevím čím! To je jediný užitek, který mám z tvé práce!“ „Jen se nehněvejte,“ odvětil syn: „tu sekeru přeci zaplatím.“ „Och, ty rozumbrado,“ křiknul otec: „čímpak ji chceš zaplatit? Nemáš nic, než co ti dám já, v hlavě máš jen učenost, ale o dřevorubectví nemáš ani ponětí.“

a malou chvíli hoch řekl: „Otče, už se mi více pracovat nechce, udělejme si raději volný večer.“ „I toto!“ odvětil tento: „Myslíš, že já mohu složit ruce do klína jako ty? Já musím ještě pracovat, ale ty už se raději pakuj domů!“ „Otče, ale já jsem v lese poprvé, neznám cestu domů, pojďte přeci se mnou.“ Protože otcova zlost se pomalu utišila, nechal se nakonec přece jen přemluvit a šel se synem domů, tam synovi řekl: „Jdi a tu zničenou sekeru prodej a uvidí se, kolik za ni dostaneš, ten zbytek musím vydělat, abych mohl sousedovi zaplatit.“

ynek vzal sekeru a zanesl ji do města ke zlatníkovi, který ji vyzkoušel, položil na váhu a řekl: „Stojí čtyři sta zlatých, ale tolik u sebe nemám.“ Jinoch pravil: „Dejte mi tolik, kolik máte, zbytek budu mít u vás.“ Zlatník mu vyplatil tři sta zlatých a jedno sto mu zůstal dlužen.

tím šel hoch domů a pravil: „Otče, mám peníze, jděte a zeptejte se, kolik chce soused za tu sekeru.“ „To vím sám,“ odvětil otec: „jeden zlatý a šest grošů.“ „Tak mu dejte dva zlaté a dvanáct grošů, to je dvojnásobek, koukejte, mám peněz nespočet.“ a dal otci sto zlatých a pokračoval: „ Nikdy nebudete mít nedostatek a budete si žít v pohodlí.“ „Můj Bože,“ řekl otec: „jak jsi k tomu bohatství přišel?“

u mu syn vyprávěl, jak se to vše událo a jak mu ten bohatý úlovek přinesla důvěra ve štěstí. Se zbylými penězi se navrátil na vysokou školu a učil se dál, a protože svým kouzelným klůckem dokázal vyléčit všechna zranění, stal se z něj ten nejznámější doktor na světě. [pozn1]

Poznámka 1 - Lidová pohádka "Der Geist im Glas" (KHM 99) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková. Zpět

Stáhni eBook - Poslechni v MP3 - Formátuj pro tisk - Pošli e-mailem

Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)
Kontakt: webmaster@pohadky.org

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .