Kocour v botách

Bratři Grimmové

b yl jednou jeden mlynář a ten měl na tomto světě tři syny, k tomu mlýn, osla a kocoura a bylo mu to k užitku. Synové pracovali ve mlýně, osel přinášel pytle s obilím a odnášel pytle s moukou a kocour? Inu, ten přece chytal myši! Když mlynář zemřel, rozdělili si synové dědictví, ten nejstarší dostal mlýn, ten prostřední osla a ten nejmladší? Inu, ten přece dostal kocoura! Nic jiného na něj taky nezbylo! Takové dědictví by nebylo nikomu k radosti. „To jsem dopadl.“ řekl si ten nejmladší: „Dostal jsem to nejhorší! Nejstarší bratr má mlýn a může mlít, prostřední má osla a ten je mu taky k užitku, ale co si já počnu s kocourem? Nechám si z jeho kožešiny udělat palčáky a bude to!“ „Poslouchej,“ měl se k řeči kocour, který rozuměl všemu, co se řeklo: „kvůli tomu, abys měl z mé pelichavé kožešiny pár špatných rukavic, mě zabíjet nemusíš. Nechej mi raději udělat pár holínek, abych vypadal dobře a mohl se ukázat mezi lidmi a rázem ti budu k užitku.“ Mlynářský synek se věru podivil, že kocour mluví, ale protože šel kolem mlýna zrovna švec, zavolal ho dovnitř a nechal kocourovi vzít míru na pár holínek. Když byly hotové, kocour si je natáhnul, vzal pytel obilí, nahoře uvázal šňůru, jakoby ho chtěl táhnout po zemi, pak si ho hodil na záda a šel po dvou nohách jako člověk do lesa.

t oho času vládl v té zemi král, který jedl k smrti rád koroptve, ale na trhu jich bylo tak málo, že to bylo k soužení. Královské lesy byly koroptví plné, ale byly vám tak plaché a opatrné, že to nebylo ani k lovu ani k nástrahám a lovci se vraceli s prázdnou. Ale kocour se na to rozhodl jít od lesa. Když přišel na mýtinu, položil pytel na zem, otevřel ho a rozsypal část obilí do trávy. Smyčku, kterou byl pytel zavázaný, vedl za jeden keř, kde se sám pak ukryl a čekal a čekal. Za nějakou chvíli přicupitaly zvědavé koroptve, našly zrní a daly se do zobání zob! zob! a jedna po druhé vlezla za obilím až do pytle. Když kocourovi přišlo, že je jich uvnitř už pěkná řádka, utáhl smyčku a bylo to! Uvězněným koroptvím pak jedné po druhé zakroutil krkem, pytel si hodil na záda a vydal se rovnou cestou na královský zámek. Tam se mu do cesty postavila královská stráž: „Stát! Kampak?“ „Ke králi.“ odvětil. „Ty jsi mi vtipálek! Kocour a ke králi?“ smál se strážce. „Jen ho nech jít.“ řekl druhý voják: „Pan král má často dlouhou chvíli, třeba ho mluvící kocour trochu rozptýlí.“ A bylo to!

p řed králem se kocour hluboce poklonil a řekl: „Můj pán, hrabě,“ k tomu titulu pronesl jakési dlouhé a urozené jméno, které si už nikdo nepamatuje: „se nechá panu králi poroučet a posílá mu koroptve, které zrovna ulovil.“ Králi se sbíhaly sliny, když kulaťoučké ptáčky zpěváčky uviděl, a nedal jinak, než že musejí tomu kocourovi z pokladnice nandat do pytle tolik zlata, kolik jen unese. „To zanes svému pánu a poděkuj mu mnohokrát za dárek.“ Však kocour taky nečekal nic jiného a rázoval rovnou do mlýna, kde seděl ten nejmladší u okna v chalupě s hlavou v dlaních, protože si činil výčitky a levity, že poslední groš utratil za to, aby pořídil holínky pro kocoura, svět většího hlupáka neviděl! Z toho zadumání ho vytrhnul kocour, který mu shodil u nohou pytel, a když ho rozvázali, bylo v něm samé zlato. „Tady máš něco za ty holínky, pan král tě nechává pozdravovat a mockrát děkuje.“ Z takové řeči hoch nezmoudřel, ale to zlato ho potěšilo, ať se vzalo, kde se vzalo. Zatímco si kocour po lidském způsobu stahoval holínky, vyprávěl mu vše, co a jak bylo a nakonec řekl: „Inu, zlata máš teď sice dost, ale u toho nemůžeme zůstat! Ráno si zase natáhnu holínky a poohlídnu se, jak z tebe udělat něco onačejšího. Však jsem panu králi řekl, že jsi hrabě.“

d ruhého dne se kocour vydal opět na lov a králi přinesl bohatý úlovek. Tak to šlo i třetí den a čtvrtý i ten desátý a každý den přinesl domů zlato a nejen to, král si kocoura v botách oblíbil, mohl si chodit i smýčit po zámku jak chtěl a nebylo nikoho, kdo by mu chtěl zkřivit vlásek. Jednou se zase kocour vyhříval u kamen v královské kuchyni, když tu přišel kočí a láteřil: „K čertu s králem i princeznou! Chtěl jsem jít do hospody, dát si něco k pití a zahrát si karty, místo toho s nimi musím k jezeru!“ Jak to kocour uslyšel, pelášil do mlýna a řekl svému pánovi: „Jestli chceš být bohatý a k tomu hrabě, pojď se mnou ven k jezeru a vlez do vody.“ Jinoch nevěděl, co si s takovým nápadem počít, ale protože bylo zatím vše, co kocour udělal, k dobrému, poslechl a šel s ním. U jezera se svlékl se a skočil do vody. Kocour vzal jeho šaty a někam je schoval. A už tam byl král i princezna, přijeli v krásném kočáře a pod kola se jim vrhnul kocour, který lamentoval a naříkal: „Ach, nejurozenější králi, byl tu zloděj a mému pánu, urozenému hraběti, který se tu v jezeru koupal, ukradl šaty! Teď je ubohý hrabě ve vodě a nemůže ven, jestli tam ještě nějakou chvíli zůstane, určitě prochladne a umře.“ Jen to král uslyšel, nechal zastavit a jeden z jeho lidí musel na zámek, aby přinesl královské šaty. Když si pan hrabě si ty nádherné šaty oblékl, vypadal k světu, to se líbilo králi i princezně a nedali jinak než, že si musí sednout k nim do kočáru.

k ocour běžel po svých napřed a ocitl se na jedné obrovské louce, kde přes sto sekáčů kosilo seno. „Čípak je ta louka lidičky?“ zeptal se. „Jednoho mocného kouzelníka.“ odvětili mu. „Poslouchejte, brzy tudy pojede král. Když se vás bude ptát, komu patří ta louka, raději mu odpovězte, že panu hraběti, jinak se král nezná vzteky a všechny vás zabijí.“ Potom běžel kocour dál a dorazil na velikánské žitné pole, políčko, kde žalo dvě sta ženců obilí. „Komu patří to žito, lidičky?“ zeptal se. „Jednomu mocnému kouzelníkovi.“ odvětili. „Poslouchejte, brzy tudy pojede král. Když se vás bude ptát, komu patří to pole, raději mu odpovězte, že panu hraběti, jinak se král nezná vzteky a všechny vás zabijí.“ A běžel dál, až doběhnul do hustého černého lesa, kde kácelo tři sta dřevorubců mohutné buky. „Komupak patří ten les, lidičky?“ zeptal se. „Jednomu mocnému kouzelníkovi.“ odvětili. „Poslouchejte, brzy tudy pojede král. Když se vás bude ptát, komu patří ten les, raději mu odpovězte, že panu hraběti, jinak se král nezná vzteky a všechny vás zabijí.“ Kdo by odporoval kocourovi, který chodí světem v botách a k tomu ještě mluví?

z atímco se lidi radili, co to má všechno znamenat, dorazil kocour do čarodějova zámku a hned se hnal dovnitř. Čaroděj se tvářil nevrle a přezíravě se ptal, co tu pohledává. Ale kocour se měl k úkloně a k lichotce: „Slyšel jsem, že se umíš proměnit v jakékoliv zvíře, co jich na světě je, prý v psa, lišku nebo vlka. Inu, tomu bych i věřil! Ale proměnit se ve slona, to se mi zdá zhola nemožné, a proto jsem přišel, abych se sám přesvědčil.“ Kouzelník pravil pyšně: „To je pro mne maličkost.“ A byl tu slon! „Hm, to je dobré! A co takhle lev? To bys taky uměl?“ „To také nic není.“ ušklíbnul se čaroděj a byl tu lev! Kocour se stavěl strachy bez sebe a zvolal: „To je neuvěřitelné a neslýchané! Něco takového bych si ani ve snu nepomyslel. Ale co v malé zvířátko, třeba myš, to bys taky dokázal? To bys byl pak opravdu ten největší čaroděj na světě!“ Čarodějové si rádi přihýbají z pohárů lichotek a tento byl málem opilý: „Ano, milý kocourku, to umím také.“ A byla tu myš! Inu, ne dlouho. Kocourovi stačil jeden skok a bylo po ní, jen se olíznul, jak to už kocouři dělají.

t a vybraná společnost zatím přijela k louce. „Komu patří to seno, lidičky?“ zeptal se král. „Panu hraběti! Panu hraběti! “ volali nakonec všichni, jak jim kocour poradil. „Máte pěkný kousek země, pane hrabě.“ řekl král. Potom přijeli k žitnému poli. „Komu patří to obilí, lidičky?“ „Panu hraběti! Panu hraběti!“ znělo jednohlasně. „Máte velký a krásný lán, pane hrabě.“ řekl král. A u lesa to bylo podobné. „Komu patří to dřevo, lidičky?“ ptal se král. „Panu hraběti! Panu hraběti!“ volali všichni. Král se podivil ještě víc a řekl: „Vy musíte být opravdu bohatý muž, pane hrabě, nemyslím, že já sám mám tak nádherný les.“ Konečně přijeli k zámku, kocour stál na schodech, a když dole zastavil kočár, otevřel dveře a řekl: „Pane králi, přijeli jste na zámek mého pána, je to pro nás ta nejvyšší pocta.“ A ten zámek byl větší a krásnější než královský zámek, a tak král udělal to nejlepší, co mohl a dal hraběti princeznu za ženu.

k dyž král umřel, stal se hrabě králem a kocour? Inu, ten byl přeci jeho prvním ministrem! [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der gestiefelte Kater“ (KHM 215) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Mozná je k poslechu v MP3   -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak měl pasáček královské štěstí - Ulrich Jahn
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons