a starých časů vám v naší zemi rostly obří hrušky, které byly tisíckrát větší než ty dnešní. Když jedna taková hruška spadla na zem, rovnou ji odkutáleli do sklepa, kde ji narazili jako sud a čepovali z ní šťávu. Stopku na takové hrušce museli uříznout dvojmužnou pilou, dřevo pak odvezli na pilu, kde ho nařezali na prkna.
olik starostí tenkrát lidem nadělalo obyčejné dojení mléka! Krávy byly totiž tenkrát tak velké, že člověk musel vykopat rybník, aby v něm to množství mléka, které dávaly, zachytil. Celé dny pak po rybníce plavali pastýři na malých loďkách a sbírali smetanu. To nejpozoruhodnější ale na těch kravách byly ty jejich obrovské rohy. Ty byly tak dlouhé, že když do nich člověk zafoukal o velikonocích, tak tón zazněl až na letnice. [pozn1]