Trpaslíci u Dardesheimu

Bratři Grimmové



Darhesheim [pozn1] je městečko mezi městy Halberstadt [pozn2] a Braunschweig [pozn3] a zdejší lid si vypráví následující trpasličí pověst:

Na severovýchodní straně městečka pramení vody té nejprůzračnější studánky, které tu říkají Smasnborn. Pramen tryská zpod hory, ve které prý kdysi žili trpaslíci.

Tenkrát stačilo, pokud člověk potřeboval sváteční oděv nebo ke svatbě nutné méně obvyklé náčiní, aby zašel k Trpasličí skále, třikrát na ni zaklepal a nahlas a srozumitelně řekl svoji prosbu. Druhý den brzy ráno, ještě dříve než vyšlo slunce, bylo požadované již připravené před skálou. Trpaslíci se cítili dostatečně odměnění už tím, když jim pak člověk před horu položil něco z těch svatebních dobrot.

Ale jak běžel čas, pomalu a bezustání, tento dobrý souzvuk mezi trpasličím lidem a obyvateli kraje narušili časté šarvátky a hádanice. Zpočátku jen na krátký čas, ale nakonec trpaslíci odešli, protože se jim všechna ta posměšná slova a výsměch mnoha sedláků staly neúnosnými, stejně jako nevděk za prokázanou úslužnost.

Od toho času už v tom kraji člověk žádného trpaslíka nikdy neviděl, ani neslyšel. [pozn4]




Poznámka 1 - Obec Dardesheim, ležící na úrodné pahorkatině severního předhůří Harzu, které bylo až do roku 2003 samostatné město, je dnes městskou částí města Osterwieck ve spolkové republice Sasko-Anhaltsko. Se svými 974 obyvateli patřilo toto půvabné městečko se starodávnými hrázděnými domy v historickém jádru a s úchvatnou dominantou neoromantického kostela Sv.Štěpána, který stojí na místě kostela z roku 1128, k nejmenším městům v zemi. Ač nejmenší patří k těm největším, protože se stalo symbolem větrné energie; vyrobí několikrát více energie, než samo spotřebuje. Jednou za rok se sem sjedou lidé ze široka a daleka na tradiční májový rockový festival.
Poznámka 2 - Halberstadt je malebné historické město ležící na severním předhůří Harzu ve spolkové republice Sasko-Anhaltsko. Za svůj rozkvět vděčí velkým mužům starověku, jako byl Karel Veliký, který zde roku 804 ustanovil biskupský úřad, nebo Jindřich Lev, který roku 1179 zničil nejen celé město, ale i jeho majestátný dóm, což mělo měšťany k tomu, aby v roce 1236 začali s výstavbou nového. Zatímco skládali na stavbě dómu po více než dvě staletí kámen ke kameni, jejich město vzkvétalo to takové krásy a věhlasu, že již v roce 1387 se stalo členem Hansy. Po hrůzách třicetileté války, nebylo místním dost přešlé bolesti, nýbrž se s velkým zapálením vrhli do krvavého víru čarodějnických procesů, kterým padlo za oběť na hranicích 24 celkem nevinných spoluobčanů. V odpověď přišla v letech 1681-82 krutá epidemie moru, při které zemřelo 2197 občanů tohoto půvabného města, jehož historické centrum tvoří do dnešních dnů zachovalý komplex cca 450 hrázděných domů. Krása historického centra ležela na srdci i nacistům při listopadovém pogromu v roce 1938. Místní synagoga, která patřila tehdy k těm nejkrásnějším v Evropě, stála v těsné blízkosti historických hrázděných domů. Jednoduché a spontánní zapálení synagogy, které bez problémů fungovalo v jiných městech, tu bylo tedy naprosto vyloučeno. Proto dostalo židovské obyvatelstvo úkol, muselo synagogu vlastníma rukama rozebrat. Poslední Žid byl odtud deportován 23.listopadu 1942.
Poznámka 3 - Braunschweig je dnes velkoměsto na jihovýchodě spolkové země Dolní Sasko. Se svými 245.000 obyvateli je nejen druhé největší město Dolního Saska, ale svým vědeckým a výzkumným potenciálem patří k významným evropským centrům. Město vděčí za svůj věhlas Jindřichu Lvu, díky jehož péči a zájmu se vyvinulo ve středověku v důležitou obchodní metropoli, jejíž kořeny leží až někde v 9.století.
Poznámka 4 - Lidová pověst „Die Zwerge bei Dardesheim“ (DS 155) je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů „Deutsche Sagen“ (1816-1818). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a po svém převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková