Král a sedm zakletých princezen

Jitka Vlk Martináková

Byl jednou jeden král a byl to ten nejbohatší a nejkrásnější král na světě. I událo se v tom čase, že sedm čarodějů na sedmi koncích světa zaklelo sedm princezen. Těch sedm nešťastných otců poslalo tomu nejbohatšímu a nejkrásnějšímu králi na světě portréty svých sedmi dcer, neboť měli za to, že nejbohatší a nejkrásnější král na světě bude také nejstatečnější. Princezny to byly krásné, jedna krásnější než druhá, princezny to byly bohaté, jedna bohatší než druhá.

Král seděl před těmi portréty a díval se chvíli na jeden, za chvíli zase na druhý. Princezny byly krásné, jedna krásnější než druhá, v pondělí se mu líbila ta, ale v úterním ránu zase zahleděl do druhé a ta láska mu vydržela jen do středy, aby se ve čtvrtek zamiloval do jiné, kterou opustil pro tu páteční, aby tu zklamal v sobotu a v neděli pak obrátil zrak k té poslední, dosud opomíjené.

Tak to šlo den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Král seděl v hlubokém zadumání a přemítal nad těmi krásnými dívkami, která je nejkrásnější, přemítal nad těmi bohatými nevěstami, která je nejbohatší. Těch sedm čarodějů na sedmi koncích světa se divilo, stávalo se trochu netrpělivými, stávalo se trochu nedůtklivými. Zlo mělo být přece po zásluze potrestáno. Divilo se sedm čarodějů a vyhlíželo ze svých černých věžích na sedmi koncích světa.

Na okrajích sedmi hlubokých černých lesů čekalo sedm kouzelných babiček, aby poprosilo toho nejbohatšího a nejmocnějšího krále o almužnu a pak mu poradilo, jak vysvobodit tu nejkrásnější a nejbohatší princeznu. A těch sedm babiček se stávalo netrpělivými, těch sedm kouzelných babiček se stávalo nedůtklivými. Dobro mělo být přece po zásluze odměněno.

A léta ubíhala, když tu jednoho dne vzlétl skřivan výše než obvykle, král vstal a poručil, aby mu osedlali koně. Pak nasednul a pobídnul ho ke cvalu, aby vyrazil do sedmi konců světa. Na kraji hlubokého černého lesa potkal babičku, která ho už vyhlížela, a ta na něj zavolala: „Pozdrav pánbů, panáčku, byla-li by almužna pro ubohou stařenku?“

Ale nejbohatší a nejkrásnější král na světě byl už trochu nedoslýchavý a stařenku vůbec neslyšel, a protože tolik spěchal, pobídnul koně do ještě prudšího cvalu. Ale jeho kůň byl mladý, ten slyšel dobře a pochopil, že ta babička není jen tak obyčejná stařenka u cesty, ale je to kouzelná babička, tak se v prostřed skoku zarazil. Nejbohatší a nejkrásnější král na světě to ovšem nečekal, z koně spadnul a zlomil si vaz.

A z dálky přilétl zvuk, jakoby prasklo sedm železných obručí, to puklo sedm srdcí sedmi zakletých princezen.







www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková