Jak se jeden ženil s ropuchou

Johannes Jegerlehner

Tento podivuhodný příběh se prý odehrál ve švýcarském Hornozemí. Žili, byli tam tenkrát rodiče se třemi syny. Ten nejmladší se jmenoval Honza a toho jeho bratři nemohli snést, protože byl trochu přihlouplý. Rodiče měli jen skrovný majeteček, a tak si pomysleli, že se nevyplatí, aby ho dělili na tři díly, a protože měli všechny tři děti rádi stejně, trápili se tím, kterému jednou statek předají.

Jednoho dne otec řekl: „Nadešel čas, abyste se oženili, ale všichni tři tu nemůžete zůstat, jeden z vás dostane dům a vše, co k tomu patří, a ti druzí dva musí odejít pryč. Ale komu z vás dáme dům?“ Tu se ozvala matka, že by věděla, jak to navléci. Dala každému synovi náruč nespředeného lnu a řekla: „Teď jděte ke svým nevěstám, ať vám ten len spředou, a který z vás mi zpátky přinese tu nejkrásnější přízi, ten se ožení a dostane statek.“ Ti dva starší se zaradovali, neboť si řekli: „Ta moje umí příst!“

Chudák Honza ale žádnou nevěstu neměl a nevěděl, kam by měl jít, a tak strčil len do pytle a vydal se nazdařbůh bažinatou loukou, když tu uslyšel hlas, který na něj volal: „Honzo, kampak jdeš?“ Ohlížel se kolem, ale neviděl nikoho. Tu to zavolalo podruhé: „Honzo, kampak jdeš?“ Zase nikoho neviděl, a tak si pomyslel: „Jen si pokřikuj!“ a šel pryč.

Ale když ho to zavolalo potřetí, vrátil se pár kroků zpět a uviděl ropuchu, která tam seděla v rákosí a vyptávala se, co ho trápí. Odvětil: „Matka mi dala náruč lnu na spředení a teď hledám přadlenku, ale žádnou nemůžu najít.“ Tu ropucha zvolala: „Podej mi to!“ Zeptal se: „A co si s tím počneš?“ Ropucha odsekla: „Dej to sem! Já ti to spředu a v ten den, kdy si tvoji bratři půjdou pro spředený len, přijď si také.“ Honza řekl: „Já stejně žádnou jinou přadlenku neznám, tak si to vezmi.“ A hodil jí pytel do vody a ropucha s ním odplavala pryč. Doma o tom, co se mu přihodilo, nikomu neřekl ani slovo.

Toho dne, kdy měli vyzvednout přízi, pospíchali dva starší bratři vítězoslavně za nevěstami, zatímco Honza se loudal k bažině, aby se tam podíval, ale jaké bylo jeho překvapení, když viděl, že na keři u vody visí spředená příze a na hladině sedí ropucha. „Zanes přízi matce, dostaneš dům i celým majetkem, pak jdi k faráři a nechej vyhlásit ohlášky, i kdyby nechtěl souhlasit, tak trvej na svém. Potom pro mne i sebe kup svatební šaty, ty moje pověst do sakristie, a pak urči svatební den. Kdybych nepřicházela, buď trpělivý, když vytrváš, v pravý čas se objevím.“

Honza zanesl přízi matce, ta ji zkoušela a porovnávala s těmi ostatními dvěma klubky a řekla: „Honzíku, ta tvoje je nejkrásnější, dostaneš dům i pole a ti ostatní dva musí odejít. Teď dej oznámit ohlášky.“ Tak šel za farářem a žádal, aby z kazatelny ohlásil jeho svatbu. Faráři se to nelíbilo, Honza je prý hlupák, že se chce oženit s ropuchou, ale ten trval na svém, a tak musel farář nakonec povolit.

Lidé měli Honzu za velkého blázna ještě dříve, než slyšeli, co má v úmyslu. Ale on se nenechal vyvést z klidu a dal ušít svatební šaty a určil den svatby.

Kostel byl plný k prasknutí, nevěstiny svatební šaty visely v sakristii a Honza čekal u oltáře. Lidé i farář si mysleli, že je to jen vtip, ale jak tak Honza stál před oltářem, přihopkala do sakristie ropucha, skočila do šatů, co visely na hřebíku, a najednou vedle Honzy stála krásná dívka. Všichni valili oči a záviděli mu, ale farář jim rád požehnal a oni pak společně žili v dobrém i ve zlém. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die drei Brüder“ je ze sbírky pověstí a pohádek „Sagen aus dem Oberwallis“ (Basel 1913) švýcarského spisovatele a učitele Johannese Jegerlehnera. Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková