Osmnáctero vojáků

Johann Wilhelm Wolf

o smnáct vojáků, jmenovitě šikovatel, seržant, kaprál, tambur a čtrnáct vojínů, přebývalo společně na jedné osiřelé hlídce. Protože služba tu byla tvrdá a chlebíček skrovný, celá hlídka se umluvila, že dezertují. Jen šikovatel, který byl starý voják a měl za sebou již dvě polní tažení, nechtěl s tou věcí nic mít. Tak aby ho nemohl nikdo hnát k odpovědnosti a trestu, svázali mu ruce i nohy, položili ho pod palandu a těch sedmnáct odešlo se svými saky i paky pryč. Byli ale sotva pár set kroků daleko, když si kaprál vzpomněl, že nechal na stole svoji fajfku a vrátil se zpět, aby si ji přinesl. Mezitím si šikovatel nechal pod pryčnou tu věc znovu projít hlavou a pomyslil si, že by ho mohli tvrdě potrestat, a litoval toho, že nešel s ostatními. Když kaprál vešel dovnitř, šikovatel mu řekl: „Rozvaž mě, kamaráde, tady pod pryčnou se leží velmi nepohodlně.“ Když byl volný, zamknul strážnici, zastrčil klíč do kapsy a dezertoval taky.

h ezký čas pospolu táhli světem, peníze se minuly, ale hlad a žízeň nikoliv, a tak často vzpomínali na kotel masa v kasárnách. Tu jednou přišli do jednoho zapadlého hostince, kde šikovatel zacinkal v torně klíčem a párem knoflíků z kamaší, nechali si nalévat víno a nanosit, co bylo v kuchyni i ve sklepě, a když přišlo na placení, sáhnul do torny, jakoby chtěl vytáhnout peníze, ale seržant zvolal: „To ne, pane šikovateli, teď je řada s placením na mně!“ s tím popadl svůj tlumok, zatímco šikovatel vyšel ven. „Počkejte, pane seržante!“ vykřikl kaprál: „To chcete stále platit účty?“ a popadnul rychle svůj ranec a seržant odešel. Tu pravil tambur: „Ale dneska je řada na mně, copak se mohu nechat od vás stále živit?“ a kaprál zmizel za ostatními. Ale pak nechtěl skrblit nejstarší vojín a tak to šlo jeden po druhém, až k tomu nejmladšímu vojákovi, který byl toliko rekrut. Ten ale řekl, že všechny ještě jednou svolá s tím, aby si každý zaplatil, co snědl a vypil, sám a byl pryč, neboť kalupem utíkal za těmi sedmnácti. Hostinský měl před očima černý závoj vzteku, že ho ošálili, ale protože to byl člověk velmi záludný, otevřel okno a přátelsky na svoje hosty zavolal: „Kampak tak utíkáte, chrabří vojáci? Pojďte zpátky, ten váš šprým se mi tak líbil, že vám dám ještě jídlo na cestu!“ Když se vojáci vrátili, dal jim k jídlu ještě každému dukát s tím, že se měli dát cestou po pravé ruce a pak druhou stezkou vlevo, tam najdou horu s otevřenou bránou, a když do ní vstoupí, přinese jim to štěstí na celý život. Vojáci rádi souhlasili, poděkovali za výslužku i za dobrou radu, rukou dáním slíbili, že se nevrátí a půjdou určenou cestou rovnou k té hoře. Hostinský se v duchu radoval, že se mu zlomyslný úklad tak vyvedl, neboť do té hory sice již vstoupilo mnoho lidí, ale žádný ještě nevyšel ven.

o smnáctka vojáků se tedy dala u velkého stromu cestou doprava, pak druhou stezkou vlevo a potom skrze tu otevřenou bránu vešla do hory. Uvnitř bylo docela světlo, zrovna tak jako venku, a krásná široká cesta je vedla stále hlouběji. Když mašírovali pěkný kus cesty, přišli před vytažený padací most, který se ale sám od sebe spustil dolu, aby přes něj mohli přejíti. Nyní přišli na obrovské nádvoří. Ještě chvíli šli, až přišli k druhému padacímu mostu, který se spustil stejně jako ten první, a oni dorazili na další nádvoří. Rovněž tak to šlo přes třetí padací most a na třetím nádvoří stál uprostřed překrásný zámek. „Vyrovnat!“ vydal šikovatel rozkaz a nechal mužstvo seřadit do šiku, ve kterém poddůstojníci pochodovali na křídlech. „Pochodem v chod!“ poručil, tambur zabubnoval a těch osmnáct vpochodovalo zámeckou branou dovnitř. A když byli uvnitř, prohlásili zámek za dobytý. Zvesela se jim to dobývalo, protože široko daleko nebylo živáčka; našli obrovský sál, kde bylo prostřeno pro osmnáct mužů a jídla, co hrdlo ráčilo. Vedle sálu bylo osmnáct krásných ložnic, jedna jako druhá, každá s nádhernou hedvábnou postelí, což se jim arci zamlouvalo. Sedli si bez váhání ke stolu, aby jim to nevychladlo a užívali si až do noci. Pak si vlezli do těch hebkých hedvábných postelí a spali jako princátka.

j ako první se příštího rána probudil šikovatel. Chtěl se obléci a probudit tambura, aby zabubnoval budíček, ale jeho uniforma byla pryč. Omotal se tedy prostěradlem a zavolal na svoje kamarády a oni jeden po druhém vyšli ven, ale všichni v prostěradlech, neboť i jejich oblečení také zmizelo. Když se rozhlédli v sále, uviděli na stole stát dvě velké truhlice, které otevřeli a našli uniformu šikovatele, seržanta, kaprála i tambura a čtrnáct kusů uniformy vojínů, vše bylo zbrusu nové, jako by to přišlo právě od krejčího a padlo jim to jako ulité, potom sedmnáct krásných nových pušek, šavlí a tašek na patrony a jeden zbrusu nový buben pro tambura. To vám byla nádhera! Když je přešla první radost, šikovatel řekl, že nyní opět vypadají jako opravdoví vojáci, že tedy budou vykonávat službu a vše co k tomu patří. Potom je zavedl do strážnice u zámecké brány, rozdělil je na hlídky po třech mužích a od té chvíle museli řádně hlídkovat a každé dvě hodiny se střídat, jak jim určil.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

n ikdo nevěděl, jak dlouho na zámku už pobývají, když tu jednoho dne přijel nádherný kočár se šestispřežím, který zastavil před zámeckou branou. Seskočil sluha ve zlatém kabátě a otevřel dvířka překrásné paní, která z něj vystoupila. Nechala si zavolat šikovatele a pak s ním šla do jeho ložnice, kde mu řekla: „Jsem zakletá princezna, ty mne ale můžeš vysvobodit a stát se mým ženichem. Ode dneška přijede každý den jedna princezna, ta první k seržantovi, druhá ke kaprálovi a tak dále, dokud si vás všechny neprohlédneme a nepromluvíme s vámi. Tak se to musí stát, tím nás můžete vysvobodit.“ To a ještě jiné šikovateli pravila, dříve než od něj odešla. A jak to řekla, tak to bylo. Druhá princezna přišla druhého dne a šla do ložnice se seržantem a umluvila se tam s ním, a tak to šlo stále dál. Každý den přišla jedna dívka a byla ještě krásnější než ta předešlá. Ale nejmladšímu vojínovi přišlo to čekání dlouhé, a protože si myslil, kdoví kdy na něj přijde řada a jestli vůbec přijde, dlouho se nerozmýšlel a dezertoval. Když přišel k prvnímu mostu, objevil se tam ďábel a zeptal se ho: „Kampak, vojáčku?“ „Ven z téhle hory!“ odvětil. Tu jej ďábel popadl a zardousil.

k dyž ostatní vojáci kamaráda pohřešovali, poslal šikovatel jednu patrolu také ven a ta ho našla ležet mrtvého u mostu, měl na sobě staré roztrhané šaty, ve kterých přišel. Téhož dne přijela nejstarší princezna, šla se šikovatelem nahoru a řekla mu: „Ten váš kamarád, který dezertoval, celé naše vysvobození zmařil. Proto musíte najít osmnáctého muže a vše začne od počátku, nebo tu všichni zemřete.“ Tak řekla a odjela pryč. Nyní šikovatel svolal celé mužstvo a radili se spolu, co udělají a byli za jedno v tom, že se kaprál a dva vojíni vydají verbovat toho osmnáctého muže. Když přišli k prvnímu mostu, objevil se tam ďábel a pravil: „Kampak, vojáčkové?“ „Verbovat!“ odvětil kaprál. „Nu, to jděte!“ zvolal ďábel a nechal je projít. Tak bez překážky přešli přes tři mosty a z hory ven a šli zpět toutéž cestou, kterou dříve přišli, a brzy dorazili do onoho hostince. Sedli si ke stolu s hostinským, který je do té hory poslal, a protože vypadali tak čistě a upraveně, nepoznal je a oni dělali, jakoby ho neznali. Netrvalo to dlouho a přišel jeden chudý tovaryš, sedl si smutně k vedlejšímu stolu a nechal si přinést kousek tvrdého chleba a sklenici vody. Tu ho vojáci pozvali k sobě, dali mu napít vína a pojíst z jejich pečeně. Když byl sytý a dobré mysli, tu se ho zeptali, zda by se nechtěl nechat naverbovat a vydělat si tak slušnou hromádku peněz. Chasníkovi to nepřišlo jako dobrý nápad, a tak jen z žertu pravil, že pokud mu dají jako služné sto zlaťáků, mohou si plácnout. K jeho překvapení mu kaprál, který si v pokladnici zakletého zámku naplnil tornu zlaťáky, na stůl vysázel rovných dvě stě dukátů a věc byla vyřízena. Vydali se na cestu zpět, ďábel je nechal bez překážky projít a v zámku zavládla velká radost, když s rekrutem přišli.

a le v hostinci zatím uhodila hostinská na svého muže: „Ty zůstaneš oslem po celý život, jinak bys viděl, že ten kaprál a ti dva vojáci už u nás jednou byli, právě mezi těmi osmnácti lumpy, kteří tě tak mrzce napálili, a za odměnu jsi z nich udělal boháče do konce života!“ „Jak to myslíš?“ zeptal se hostinský. „Ty hlupáku,“ řekla: „Copak jsi neviděl tu hromadu peněz? K těm nemohli přijít nikde jinde než v té hoře, kam si je sám poslal, aby se už nikdy nevrátili. Ale mě už nebaví být žebračkou! Okamžitě si sbal ranec a nevracej se dřív, dokud ho nebudeš mít plný dukátů.“ Námitky hostinskému nepomohly, musel bez otálení vyrazit do lesa, cestou po pravé ruce, pak druhou stezkou vlevo a dovnitř té čarovné hory. Ale na prvním mostě vám nečekal nikdo než ten ďábel a ptal se ho: „Kampak s tím rancem, panáčku?“ „Jdu pro zlato pro moji ženu!“ řekl hostinský. Tu jej ďábel popadl za kamizolu a zakroutil mu krkem. A bylo to! Hostinská nemohla doma to čekání a těšení se na dukáty vydržet, pomyslela si, že ten ranec bude pěkně těžký, a tak běžela muži naproti, aby mu byla ku pomoci. Přišla před horu a nějakou chvíli čekala před bránou, ale protože se hostinský stále neobjevoval, pomyslila si, že si toho jistě naložil nad své síly a sám ten ranec nemůže hodit na ramena a ona mu musí pomoci. Když vešla do jeskyně a přišla k prvnímu mostu, strážil tam ďábel a už na ni čekal: „Kampak, milá ženo?“ zeptal se. „Za svým mužem!“ odvětila mu příkře. „To můžeš, milá ženo!“ řekl čert, popadl ji za vlasy, zakroutil ji krkem a hodil ji k hostinskému. Tak tam leželi pospolu.

s těmi osmnácti vojáky se to mělo veseleji. Díky rekrutovi jich byl opět plný počet, tak se princezny jaly opět po jedné přijíždět, každá ke svému milému a tentokrát se to povedlo až k tomu osmnáctému. Když na zámku pobyla osmnáctá princezna, dalšího večera přijelo všech osmnáct dívek najednou a ta nejstarší pravila: „Dnešní noci musíte vysvobození dokončit, každý z vás si lehne se svojí nevěstou, ale musí vedle ní ležet tiše a nepohnutě, nesmí promluvit ani slůvko a nesmí se pohnout, dokud nebudou bubnovat budíček.“ Tak se stalo. Všech třicet šest človíčků ulehlo a všichni se statečně drželi, jen tambur byl blízko toho, aby vysvobození opět zmařil. K ránu si totiž s úlekem uvědomil, kdo bude bubnovat, když on tu leží vedle své princezny. Málem z postele vyskočil, když se dalo do velkého bubnování a to vám byl budíček, jaký svět ještě neslyšel. Jako by na zámeckém nádvoří stálo a bubnovalo desetkrát sto tisíc tamburů. Tak vše dopadlo, jak má být. Nejstarší princezna zůstala se šikovatelem na vysvobozeném zámku a ostatní princezny odjely se svými muži, jedna tam, druhá onam. Každá do rozličných koutů světa, kde měla své království.

a ty mosty byly od těch časů volné, neboť ďábel měl dost jiné práce, než stát tam na stráži. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka "Von den achtzehen Soldaten" je ze sbírky lidových pohádek "Deutsche Hausmärchen" (1851) sběratele Johanna Wilhelma Wolfa (1817 - 1855). Z němčiny pro vaši radost přeložila a po svém převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmov�
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmov�
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmov�
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmov�
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmov�
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmov�
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmov�
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmov�
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmov�
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmov�
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmov�
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmov�
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmov�
Honza Hlupec - Bratři Grimmov�
Honza Ježek - Bratři Grimmov�
Honza silák - Bratři Grimmov�
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmov�
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmov�
Husopaska - Bratři Grimmov�
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmov�
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmov�
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmov�
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak měl pasáček královské štěstí - Ulrich Jahn
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmov�
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmov�
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmov�
Jalovec - Bratři Grimmov�
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmov�
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmov�
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmov�
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmov�
Kocour v botách - Bratři Grimmov�
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmov�
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmov�
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmov�
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmov�
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmov�
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmov�
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmov�
Locika - Bratři Grimmov�
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmov�
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmov�
Modrovous - Bratři Grimmov�
Mordýřský zámek - Bratři Grimmov�
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmov�
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmov�
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmov�
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmov�
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmov�
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmov�
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmov�
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmov�
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmov�
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmov�
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmov�
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmov�
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmov�
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmov�
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmov�
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmov�
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmov�
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmov�
Oslíček - Bratři Grimmov�
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmov�
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmov�
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmov�
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmov�
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmov�
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmov�
Princezna na hrášku - Bratři Grimmov�
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmov�
Sedmero krkavců - Bratři Grimmov�
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmov�
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmov�
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmov�
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmov�
Šestero labutí - Bratři Grimmov�
Šestka táhne světem - Bratři Grimmov�
Šípková Růženka - Bratři Grimmov�
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmov�
Tři hadí lístky - Bratři Grimmov�
Tři hejkálkové - Bratři Grimmov�
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmov�
Tři přadleny - Bratři Grimmov�
Tři ptáčkové - Bratři Grimmov�
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmov�
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmov�
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmov�
Včelí královna - Bratři Grimmov�
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmov�
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmov�
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmov�
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmov�
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmov�
Željesboj - Bratři Grimmov�
Živá voda - Bratři Grimmov�



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons