Král zlodějů

Bratři Grimmové

z_hacek il, byl jeden starý muž a ten jednoho krásného dne seděl se svojí ženou před jejich chalupou a vyhřívali se na sluníčku. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se tam přenádherný kočár, tažený čtyřmi vraníky a z něj vystoupil po šlechticku oděný pán. Stařík vstal a spěchal k němu, aby se vyptal, co si pán přeje a čím by mu mohl posloužit. Ten cizinec podal starci ruku a řekl: „Nepřeji si nic jiného než zase jednou na jazyku poválet selské jídlo, otče. Připravte mi brambory, jak je vy jídáváte, já si vámi sednu ke stolu a s radostí s vámi pojím.“ Stařík se zasmál a řekl: „Pane, vy budete nějaký kníže, hrabě či dokonce vévoda, urození pánové mívají onačejší jazýčky, ale když je to vaše přání.“ Stařenka šla do kuchyně, omyla a oškrábala brambory a hotovila se připravit škubánky. Zatímco stala při práci, řekl stařík cizinci:„Pojďte zatím do zahrádky, mám tam ještě nějakou práci.“

n a zahradě stařík hloubil jamky, aby do nich zasadil stromky. „Nemáte, otče, žádné děti,“ zeptal se cizinec: „které by vám pomohly při práci?“ „Ne,“ odvětil stařík: „jednoho syna jsem arci měl, ale ten zmizel někde v šírém světě. To vám byl ale nezdárný syn, chytrý a lstivý jako lišák, ale k učení se neměl a dělal jen samou neplechu, nakonec mi utekl a od těch dob jsem o něm neslyšel.“ Stařík vzal jeden stromek, posadil ho do jámy a zastrčil vedle něj kůl, a když nahrnul a upěchoval hlínu, přivázal kmen stromku na třech místech slaměným provazem k tomu kůlu. „To mi, otče, řekněte,“ zeptal se pán: „proč nepřivážete tenhle křivý a sukovitý stromek, který roste tamhle v rohu také ke kůlu jako tyto, aby rostl rovně?“ Tu se stařík usmál a řekl: „ Pane, vy se stavíte, jako byste tomu rozuměl, ale člověk vidí, že o zahradnictví nevíte nic. Ten strom je starý a zkřivený, ten už nikdo nenarovná. Stromky se musejí ohýbat mladé.“ „To je jako s vaším synem.“ řekl cizinec: „kdybyste ho ohýbal, když byl mladý, tak by vám neutekl, nyní už bude jistě zatvrzelý a sukovitý.“ „Arci tak,“ odvětil stařec: „ale je to již dlouho, co zmizel, možná se hodně změnil.“ „Poznal byste ho vůbec, kdyby se tu před vámi objevil?“ zeptal se cizinec. „Podle obličeje těžko,“ odvětil sedlák: „ale měl na zádech mateřské znamínko, které vypadalo jako fazole.“ Když to stařík zmínil, sundal si ten cizinec kabát, obnažil svoje rameno a ukázal mu svoje znamínko. „Můj Bože,“ zvolal stařík: „ty jsi můj syn!“ a srdce se mu zachvělo láskou: „Jak jsi to dokázal, že ses stal urozeným mužem a žiješ v přepychu a bohatství, jakou cestou jsi k tomu všemu, můj synu, přišel?“ „Ach otče,“ odvětil syn: „ten mladý stromek, co nebyl uvázaný u žádného kůlu, musel vyrůst křivolace a nyní je už k rovnání příliš starý narovná. Jak jsem k tomu všemu přišel? Stal jsem se zlodějem. Ale nelekejte se, nejsem obyčejný zloděj, jsem králem zlodějů. Pro mne neexistuje žádný zámek ani petlice, na co mám zálusk, to také dostanu. Nejsem žádný obyčejný zloděj, okrádám jen bohaté. Chudí lidé jsou přede mnou v bezpečí, raději jim něco dám, než beru. A bohatým beru jen co, co mohu získat lstí, úskokem a s námahou.“ „Ach synu,“ řekl otec: „to se mi vůbec nelíbí, zloděj zůstane zlodějem, to nikdy nevezme dobrý konec.“

z avedl ho k matce, a když ta slyšela, že je to její syn, plakala radostí, když ji ale řekl, že se stal králem zlodějů, tu ji tekly slzy proudem po tvářích. Nakonec řekla: „I když ses stal zlodějem, jsi můj syn a moje oči se z pohledu na tebe radují!“ Posadili se ke stolu a společně se sytili tak nuzně, jak syn dlouho nezakusil. Potom se otec zeptal: „Až se náš pán hrabě tam nahoře na zámku dozví, kdo jsi a co provozuješ, nebude tě houpat na kolenou, jako když jsi byl malý a on tě držel nad křtitelnicí, dnes tě pohoupá na šibenici.“ „Buďte bez obav, otče, nic mi neudělá, já se ve svém řemesle vyznám. Ještě dnes k němu zajdu.“

k dyž se blížil večer, posadil se král zlodějů do svého kočáru a jel na zámek. Hrabě ho přijal zdvořile, protože ho měl za urozeného muže. Ale když se ten cizinec nechal poznat, tu zblednul a dlouho tam jen mlčky stál. Nakonec řekl: „Jsi můj kmotřenec, proto dám přednost milosti před právem a budu s tebou jednat shovívavě. Protože jsi král zlodějů, vyzkouším tvoje umění. Když ale neobstojíš, uspořádám ti veselku s provazníkovou dcerou a ke zpěvu pozvu krkavce.“ „Pane hrabě,“ odvětil král zlodějů: „vymyslete tři kousky tak těžké, jak chcete, a když je nesplním, dělejte si se mnou, co se vám zlíbí.“ Hrabě se na několik okamžiků zamyslel a potom řekl: „Dobrá, za prvé mi ukradneš ze stáje mého oblíbeného koně, za druhé sebereš mně a mojí ženě prostěradlo z postele, na které budeme spát, a to tak, aniž to zpozorujeme a k tomu ještě snubní prsten moji ženy, a do třetice mi ukradneš z kostela faráře i s kostelníkem. Dobře si to zapamatuj, jde ti o krk!“

k rál zlodějů se rozjel do sousedního města, kde si koupil od jedné selky kazajku i sukni a hned si to na sebe navléknul. K tomu si začernil obličej a vypadal rázem jako vrásčitá babka, žádný člověk by ho nepoznal. Potom vzal soudek a naplnil ho starým maďarským vínem, ve kterém si dřímal silný uspávací prostředek. Naložil si ho do nůše, tu vzal na záda a rozvážným babickým krokem putoval na hraběcí zámek. Už byla úplná tma, když tam dorazil, dosedl ztěžka na jakýsi kámen na dvoře a měl se ke kašlání a k chrchlání, ke kuckání a kýchání jako nemocná stařenka a mnul si ruce tak urputně, jako by měl každou chvíli tou zimou sejít se světa. Před stájemi leželi u ohně a vartovali vojáci. Jeden z nich si stařeny všimnul a zavolal na ni: „Pojďte blíž, matičko, a ohřejte se u nás. Stejně tady jiný nocleh neseženete a musíte vzít za vděk tím, co se naskytne.“ Stařena se přibelhala k nim, poprosila, aby jí pomohli sundat nůši ze zad a sedla si k ohni.

c opak to máš v tom soudku, ty stará šibalko?“ zeptal se jeden z vojáků. „Inu, jen krapítek dobrého vína, panáčku.“ odvětila stařena: „Živím se obchodem, za peníze a dobré slovo vám také ráda naplním sklenici.“ „Sem s tím vínem!“ řekl voják, a když sklenici zaplatil a vypil, mlasknul si a zvolal: „To víno je opravdu dobré, to si dám ještě jednu!“ A šlo to ke druhé a těm ostatním se daly také jazyky na pochod a následovali jeho příkladu. „Hej, kamarádi,“ zavolal jeden voják na ty, co hlídali uvnitř ve stáji: „je tu jedna matička, ta má víno, které je staré jako ona sama, vezměte si taky doušek, to onačejší zahřívání než ten náš ohýnek.“ Stařena zanesla soudek do stáje. Jeden voják seděl na osedlaném hraběcím koni, ten druhý měl v ruce uzdu a ten třetí držel koně za ocas. A stařenka dobrodějka jim nalévala, jak si poroučeli, dokud pramen zcela nevyschnul. A to byl čas na usínání, tomu jednomu vypadla z ruky uzda, svalil se a začal chrápat jako drvoštěp. Ten druhý pustil koňský ocas, lehnul si a chrápal ještě poctivěji. Ten, který seděl v sedle, sklonil hlavu až na koňský krk a z huby mu houkalo jak z kovářského měchu. Vojáci venku spali už pěknou chvíli, leželi na zemi, jak kdo se svalil a ani se nepohnuli jako by byli z kamene.

k dyž král zlodějů viděl, že se mu poštěstilo, dal tomu jednomu místo uzdy do ruky provaz a tomu druhému, co držel ocas, otep slámy; ale co si měl počít s tím, který seděl na koňském hřbetu? Shodit ho dolů to by se mohl probudit a způsobit povyk. Tak na to šel po provaznicku. Rozepnul vázání sedla, protáhl tím pár silných provazů, kterých tu na hácích viselo přehršel, a pak pomocí těch šikovně uvázaných provazů vytáhnul spícího jezdce na sedle do výše, provazy pak upevnil a bylo po divadle. Teď mohl hraběcího koně odvázat a omotat mu podkovy hadry, aby ho neprozradil, až si budou cválat po hraběcím nádvoří. A byl pryč.

k dyž nastal den, přicválal král zlodějů jakoby nic na ukradeném koni k zámku. Hravě zrovna vstal a díval se z okna. „Dobré ráno, pane hrabě.“ zavolal na něj: „poznáváte vašeho koně? Nedalo mi to mnoho práce. Jen se běžte podívat, ti vaši vojáci si tam leží a spí jako o půlnoci.“ Hrabě se musel smát a řekl: „Nu, pro jednou se ti to povedlo, ale podruhé už nebudeš mít tolik štěstí. Ale varuji tě, když se ukážeš, že jsi pouhý zloděj, jako se zlodějem s tebou naložím.“

k dyž se večer hraběnka ukládala ke spánku, pevně svírala dlaň, na které měla snubní prsten. Hrabě ji ujišťoval: „Všechny dveře jsou zavřené na závoru, klidně spi a já zůstanu na stráži. Budu na toho zloděje čekat, kdyby se objevil v okně, tak ho sestřelím.“ Ale kdo by si takovým uvažováním přišel na krále zlodějů! Ten šel zatím pod rouškou tmy k šibenici, uříznul tam ubohého hříšníka, který tam visel s oprátky kolem krku a na zádech ho nesl na zámek. Tam přistavil k oknu do hraběcí ložnice žebřík, oběšence si posadil na ramena a stoupal vzhůru. Když se hlava objevila v okně, hrabě nelenil a zmačkal spoušť pistole. A s tím oběšeným bylo toho dne podruhé ámen! Svalil se dolů jako pytel brambor a král zlodějů skočil opatrně dolů a skryl se v koutě. Odtud v jasném měsíčním světle pozoroval hraběte, jak se souká z okna ven, leze dolů po žebříku, nakládá si mrtvého na záda a nese ho do zahrady, kde začal pak ledabyle po hraběcím způsobu kopat jámu, aby do ní mrtvého uložil. „Teď je tvoje chvíle!“ pomyslel si král zlodějů a tmou se protáhl k žebříku a hurá nahoru k paní hraběnce. „Milá ženo,“ měl se k ní hraběcí řečí: „ten zloděj je mrtvý, ale je to můj kmotřenec a více šelma šelmovská než zlotřilec, chci ho ušetřit veřejné potupy a také mám slitování s jeho rodiči, dřív, než bude bílý den, sám ho zakopu na zahradě, aby se to nerozneslo. Dej mi prostěradlo, zabalím ho do něj, ať neleží v hrobě jako ubohý pes.“ Hraběnka mu prostěradlo dala. „A víš ty co?“ pokračoval ten šibal: „Když ten tvůj prsten nezískal za života, co mu ho dopřát alespoň po smrti? Jen ať si ho vezme ten nešťastník do hrobu.“ Inu to se hraběnce příliš nezdálo a ruka se jí cukala, když si prsten sundávala a muži ho podávala. Ale hraběcímu přání se nevzpírají ani hraběnky. A král zlodějů? Ten se svými poklady upaloval jako zajíc a byl doma dřív, než hrabě dohrál poslední notu své hry na hrobníka.

s vět neviděl tak kysely hraběcí obličej, když toho rána přišel král zlodějů a přinesl prostěradlo i prsten. „Jsi snad čaroděj?“ vztekala se Jeho milost: „Kdo tě dostal z hrobu, do kterého jsem tě sám položil a jak to, že jsi živý?“ „Ne mně, ale oběšence ze šibenice jste v noci pohřbíval.“ Smál se král zlodějů a s chutí a zevrubně vyprávěl, jak to vše nalíčil a hrabě musel nakonec souhlasit s tím, že je opravdu mazaný a lstivý nad všechny lišáky v lese. „Ale ještě není všemu konec,“ řekl: „musíš splnit ještě třetí úkol, a když se ti to nepodaří, tak je s tebou ámen!“ Na to neměl král zlodějů žádnou odpověď, jen se pousmál.

k dyž se snesla noc, přišel k vesnickému kostelu. Za sebou táhl dlouhý pytel, ve kterém měl raky a v ruce nesl baliček krátkých voskovic. Sedl si na hřbitov, vyndal jednoho raka, přilepil mu na záda jednu svíci, potom ji zapálil, položil raka na zem a nechal ho lézt. Vytáhnul z pytle druhého, udělal s ním totéž a pustil ho, a tak pokračoval, dokud nebyl pytel prázdný. Potom si navléknul dlouhý černý kabát, který vypadal jako mnišská kutna a na bradu si přilepil šedivé vousy. Když byl takto zcela k nepoznání, vzal pytel, ve kterém byli rakové, šel do kostela, kde si vylezl na kazatelnu. Hodiny na kostelní věži právě odbíjely dvanáctou, a když dozněl dvanáctý úder, zvolal pronikavým hlasem: „Slyšte, vy lidé hříšní, nastal konec světa a blíží se soudný den! Slyšte! Slyšte! Kdo chce do nebe, nechť vleze do tohoto pytle, neboť já jsem Petr, který otvírá a zavírá nebeskou bránu. Hle tam na hřbitově vstávají duše mrtvých! Pojďte! Pojďte a vlezte do pytle! Konec světa přichází!“ To svatopetrské kázání se neslo vsí a farář a kostelník, kteří bydlili hned u kostela, to uslyšeli nejdříve, a když zpozorovali světýlka, která se pohybovala po hřbitově, pochopili, že se opravdu děje něco neobyčejného a upalovali do kostela. Chvíli poslouchali a tu strčil kostelník do faráře a řekl: „Velebný pane, touhle cestou to máme do nebe nejkratčeji, co říkáte?“ „Arci,“ odvětil farář: „také mě to napadlo, jdeme na to!“ A protože měl kostelník křesťanské vychování, šel farář první. Vylezl na kazatelnu a šup do pytle! A kostelník se vhrnul hned za ním. Na to král zlodějů čekal, nelenil a pytel pevně zavázal. Pak ho vlekl po schodišti dolů a pokaždé, když hlavy těch dvou hlupáků bouchly o stupně schodů, zvolal: „Trnitá je vaše cesta do nebe!“ Pak je tímto způsobem protáhl skrze celou vesnici a stále jim připomínal: „Trnitá je vaše cesta do nebe!“ A když je táhnul po zámeckých schodech, volal: „„Trnitá je vaše cesta do nebe, ale už jsme na nebeském schodišti. Radujte se!“ Když je vytáhnul nahoru, hodil pytel s oběma nešťastníky do holubníku, z čehož povstalo velké holubí čepýření a on řekl: „Trnitá byla vaše cesta do nebe, ale slyšte, jak se andělé radují!“ Potom zavřel holubník na petlici a šel pryč.

d ruhého dne se vydal král zlodějů k hraběti, aby mu řekl, že splnil i třetí úkol a faráře i kostelníka unesl. „A kde jsi je nechal?“ zeptal se hrabě. „Inu, leží nahoře v holubníku zalezlí v pytli a myslí si, že jsou v nebi.“ Hrabě se šel osobně přesvědčit, a když ty dva vysvobodil, řekl: „Ty jsi král zlodějů a ve zkoušce jsi obstál, proto ti pro tentokrát daruji život. Ale hleď, aby ses klidil z mého panství, neboť pokud na tebe ještě jednou natrefím, tak se budeš bez milosti houpat na šibenici.“

k rál zlodějů se tedy rozloučil s rodiči a odešel zpět do šírého světa a nikdo o něm už nikdy víc neslyšel. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka "Der Meisterdieb" (KHM 192) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaši radost přeložila, po svém rozumu dovyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Poslechni v MP3    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

Arcimág a jeho sluha - Joseph Haltrich
Báchorka o fazoli - Johann Wilhelm Wolf
Bleška a veška - Bratři Grimmové
Brémští muzikanti - Bratři Grimmové
Bukač a dudek - Bratři Grimmové
Buvolí kráva a rybka - Joseph Haltrich
Chytrá Běta - Bratři Grimmové
Ďáblova babička - Bratři Grimmové
Dědeček a vnuk - Bratři Grimmové
Dietmarova lžipohádka - Bratři Grimmové
Divodějný strom - Anonym
Doktor Vševěd - Bratři Grimmové
Duch v láhvi - Bratři Grimmové
Dva řezníci v pekle - Joseph Haltrich
Dvanáctero líných pacholků - Bratři Grimmové
Fridrich a Katynka - Bratři Grimmové
Hádanka - Bratři Grimmové
Hadí královna - Otto Sutermeister
Hadrnička - Bratři Grimmové
Hambálek - Bratři Grimmové
Holota - Bratři Grimmové
Honza a Jacek - Joseph Haltrich
Honza a loupežníci - Otto Sutermeister
Honza Lenivec - Joseph Jacobs
Honza se žení - Bratři Grimmové
Honza Vejtaha - Otto Sutermeister
Hora Zemúň - Bratři Grimmové
Hrnečku, vař! - Bratři Grimmové
Jak chodil lišák se džbánem, až se ucho utrhlo - Anonym
Jak ďábla okradli o duši - Bratři Grimmové
Jak dělal lišák chůvu - Anonym
Jak dva lhali, až se prášilo - Joseph Haltrich
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty - Joseph Haltrich
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice - Joseph Haltrich
Jak Honza ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak Honza špásoval - Joseph Haltrich
Jak jedna dostala dárky - Joseph Haltrich
Jak jedni kvůli svatbě utekli - Anonym
Jak jednomu hloupost zlatě vykvetla - Joseph Haltrich
Jak jednomu přišla krása draho - Joseph Haltrich
Jak jednomu uletělo štěstí - Otto Sutermeister
Jak ježek uhonil zajíce k smrti - Bratři Grimmové
Jak kohoutek a slepička sbírali drobečky - Bratři Grimmové
Jak krejčík vylekal obra - Bratři Grimmové
Jak lišák a vlk skákali skrze oheň - Joseph Haltrich
Jak lišák léčil havránčatům svrab - Joseph Haltrich
Jak lišák obral sedláka o ryby - Joseph Haltrich
Jak lišák přelstil kohouta - Joseph Haltrich
Jak lišák přemlouval vlka jíti do loupežnického domu - Joseph Haltrich
Jak lišák přemlouval vlka přes studnu skákati - Joseph Haltrich
Jak lišák přišel o kožich - Joseph Haltrich
Jak lišák sbíral borůvky - Anonym
Jak lišák učil vlka chytat ryby - Joseph Haltrich
Jak lišák učinil zajíce svým nevolníkem - Joseph Haltrich
Jak lišák vedl válku s medvědem - Anonym
Jak lišák vedl vlka do ovčína - Joseph Haltrich
Jak lišák vlkovi ku dvěma sviním pomohl - Joseph Haltrich
Jak lišák vyrobil vlkovi nový ocas - Joseph Haltrich
Jak lišáka přelstily husy - Joseph Haltrich
Jak medvěd a lišák klučili les - Anonym
Jak medvěd, vlk a lišák bojovali - Joseph Haltrich
Jak měl trakař pravdu - Anonym
Jak padla kosa na kámen - Anonym
Jak pes pozval vlka na svatbu - Anonym
Jak přadlenky mlčely - Joseph Haltrich
Jak satanáš pískal na flétnu - Johann Wilhelm Wolf
Jak se dva vsadili - Joseph Haltrich
Jak se dva vychloubali až do nebe - Joseph Haltrich
Jak se Janek Šavlička vydal do Říma - Ulrich Jahn
Jak se jeden učil latinsky - Joseph Haltrich
Jak se jeden vydal do světa - Bratři Grimmové
Jak se jeden vyučil na gaunera - Bratři Grimmové
Jak se jeden ženil s ropuchou - Johannes Jegerlehner
Jak se jednomu lepila smůla na paty - Bratři Grimmové
Jak se kohout ženil - Johann Wilhelm Wolf
Jak se lišák osvobodil - Joseph Haltrich
Jak se lišák vlkovi svezl po hřbetě - Anonym
Jak se lišákovi vysmíval zajíc - Joseph Haltrich
Jak se lišky dělily - Joseph Haltrich
Jak se měl mordýř ku ženitbě - Bratři Grimmové
Jak se nestal střízlík králem - Bratři Grimmové
Jak se Paleček vydal do světa - Bratři Grimmové
Jak se slepička dusila - Bratři Grimmové
Jak se sousedův kohout a sousedčina slepice předháněli - Joseph Haltrich
Jak se stal Popelák králem - Joseph Haltrich
Jak se zajíc poměl s liškou - Anonym
Jak sedláček přechytračil čerta - Bratři Grimmové
Jak sedlák nepřišel o koně - Anonym
Jak si Honza opatřil nevěstu - Franz Georg Brustgi
Jak si kočka dala šít - Anonym
Jak si pasáček vepřů přál - Otto Sutermeister
Jak si vedl krejčík v nebi - Bratři Grimmové
Jak skřítkové křtiny slavili - Bratři Grimmové
Jak skřítkové šili boty - Bratři Grimmové
Jak slepička umřela - Joseph Haltrich
Jak slepičku pohřbili - Joseph Haltrich
Jak smrtisko posílalo posly - Bratři Grimmové
Jak sobě vybrati nevěstu - Bratři Grimmové
Jak Starý Fric prohrál sázku - Ulrich Jahn
Jak starý Sultán vedl vojnu - Bratři Grimmové
Jak šel jeden do nebe - Franz Georg Brustgi
Jak šel sedlák pro vavřín - Bratři Grimmové
Jak šel Smrťák za kmotra - Ulrich Jahn
Jak šla kachnička na vandr - Joseph Haltrich
Jak šly děti na jahody - Ludwig Bechstein
Jak v jednom zámku strašilo - Franz Georg Brustgi
Jak vlci slavili svatého Jána - Joseph Haltrich
Jak vlk přišel k úhoně - Anonym
Janek Karbaník - Bratři Grimmové
Jasné slunce zlé skutky vyjevuje - Bratři Grimmové
Jehňátko a rybička - Bratři Grimmové
Karkulínkové - Anonym
Kdo hledá, najde - Joseph Haltrich
Kmotr - Bratři Grimmové
Kmotra Liška se opět vdává - Bratři Grimmové
Kocour Micpuf - Joseph Haltrich
Kouzelné hadřisko - Bratři Grimmové
Kouzelné trpasličí čepičky - Ludwig Bechstein
Kouzelný oblázek - Otto Sutermeister
Král a sedm zakletých princezen - Jitka Vlk Martináková
Krásná Katynka a Hromburác - Bratři Grimmové
Krvavá komnata aneb vykutálená čečetka - Bratři Grimmové
Lidožroutka lidožravá - Anonym
Líná přadlenka - Bratři Grimmové
Líný Honza a Tlustá Terka - Bratři Grimmové
Lišák a husy - Bratři Grimmové
Lišák a ježek - Joseph Haltrich
Lišák a kmotřička - Bratři Grimmové
Lišák a kočka - Bratři Grimmové
Lišák a kůň - Bratři Grimmové
Lišák a medvěd - Joseph Haltrich
Lišák a šnek - Joseph Haltrich
Lišák a vlk na svatbě - Joseph Haltrich
Lišák a vlk u obecní studny - Joseph Haltrich
Lívanec nejlívancovitější - Anonym
Loupežnická nevěsta - Ludwig Bechstein
Mazaný učitel a čertiska - Joseph Haltrich
Medvěd,vlk, lišák a zajíc na jarmarku - Joseph Haltrich
Miláček Štěstěny - Anonym
Muzikant ve vlčí jámě - Joseph Haltrich
Mužík s kouzelným zrcadlem - Anonym
Na dvorku - Bratři Grimmové
Na nebeském mlatě - Bratři Grimmové
Ne chudoba, ale bohatství činí z člověka mudrce - Joseph Haltrich
Nehodný syn - Bratři Grimmové
Nejlepší jídlo na světě - Johann Wilhelm Wolf
Nemytý a nečesaný - Otto Sutermeister
O chlapečkovi, co stále ujídal - Joseph Haltrich
O chytrém Honzovi - Bratři Grimmové
O chytrém krejčíkovi - Bratři Grimmové
O chytrém pacholkovi - Bratři Grimmové
O Červené Karkulce - Bratři Grimmové
O desíti kůzlátkách a medvědovi - Joseph Haltrich
O děsuplné paní Gertrůdě - Bratři Grimmové
O dvou zakletých pastýřích - Otto Sutermeister
O hrušce, která nechtěla spadnout - Bratři Grimmové
O jednom, co nosil kříž - Joseph Haltrich
O jednom, co se stal přes noc farářem - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co starostí neměl - Franz Georg Brustgi
O jednom, co zbohatl na starém sedle - Ulrich Jahn
O kouzelné strace - Joseph Haltrich
O kouzelném flakonku - Franz Georg Brustgi
O křišťálové studánce - Otto Sutermeister
O krvelačném jelitu - Bratři Grimmové
O líné Kateřině - Joseph Haltrich
O lišce a chytré sýkorce - Joseph Haltrich
O milosrdné ruce - Bratři Grimmové
O myšce, ptáčkovi a klobásce - Bratři Grimmové
O nejhloupějším muži na světě - Joseph Haltrich
O nenažraném obrovi - Otto Sutermeister
O obřích hruškách - Otto Sutermeister
O perníkové chaloupce - Jitka Vlk Martináková
O přátelství kočky a myši - Bratři Grimmové
O prohnané Grétličce - Bratři Grimmové
O psím naříkání - Ludwig Bechstein
O řepě - Bratři Grimmové
O slavičí proradnosti - Bratři Grimmové
O slepém, chromém a nahém - Joseph Haltrich
O smutném konci pantáty Košinky - Bratři Grimmové
O třech bílých labutích - Johannes Jegerlehner
O třech bratrech a zlovolném obřisku - Joseph Haltrich
O třech hluchých pastýřích - Joseph Haltrich
O třech ranhojičích - Bratři Grimmové
O třikrát líném Honzovi - Otto Sutermeister
O trpaslici Troubelíně - Johannes Jegerlehner
O vandrování kdovíkudy kdovíkam - Bratři Grimmové
O velkém přátelství psa a vrabčáka - Bratři Grimmové
O vlkovi, který uvěřil vlastním uším - Johann Wilhelm Wolf
O zachráněném háděti - Johann Wilhelm Wolf
O zakleté panně - Otto Sutermeister
O zakleté panně s klíči - Otto Sutermeister
O zlatém telátku - Joseph Haltrich
O ztracené odvaze - Jitka Vlk Martináková
O ztracených dětech - Otto Sutermeister
O zvířecí věrnosti a lidské proradnosti - Bratři Grimmové
Obr Paleček - Bratři Grimmové
Odkud dneska fouká? - Anonym
Oklamaný ďábel - Anonym
Opustíš-li mne, zahyneš - Bratři Grimmové
Palečkovo vandrování světem - Bratři Grimmové
Paní Zima - Bratři Grimmové
Pasáček - Bratři Grimmové
Pečené ryby - Anonym
Podivné hry - Bratři Grimmové
Podivuhodný muzikant - Bratři Grimmové
Podvržené dítě - Bratři Grimmové
Pohádka krajánka ze Lhoty - Bratři Grimmové
Pohádka o hadovi - Bratři Grimmové
Pohádka o pěti bratrech - Joseph Haltrich
Pohádka o pěti prstech na nohách - Joseph Haltrich
Pohádka o rudém kohoutku - Joseph Haltrich
Pohádka z Prolhané Lhoty - Ulrich Jahn
Pole, políčka za mandel sýra - Ulrich Jahn
Potrestaný platýz - Bratři Grimmové
Povedený učenec - Joseph Haltrich
Pozemský ráj - Anonym
Rozumbradové - Bratři Grimmové
Sedláček - Bratři Grimmové
Sedlák, medvěd a lišák - Joseph Haltrich
Sedmkrát zabitý - Joseph Haltrich
Smrťákův zámek - Johann Wilhelm Wolf
Sova - Bratři Grimmové
Spěchej pomalu! - Bratři Grimmové
Stará žebračka - Bratři Grimmové
Starý Fric a selský synek - Ulrich Jahn
Stéblo trávy, uhlíčko a fazole - Bratři Grimmové
Střízlík a medvěd - Bratři Grimmové
Svatba kmotry Lišky - Bratři Grimmové
Švábská sedmička - Bratři Grimmové
To nejméně uvěřitelné - Johann Wilhelm Wolf
Tři bratři - Bratři Grimmové
Tři císařské otázky - Franz Georg Brustgi
Tři dítka Štěstěny - Bratři Grimmové
Tři lenoši - Bratři Grimmové
Tři sestry a lidožroutské obřisko - Joseph Haltrich
Tři tovaryši - Bratři Grimmové
Trpasličí dárky - Bratři Grimmové
V dobrém a ve zlém - Bratři Grimmové
Věčně spokojené dítě - Johann Wilhelm Wolf
Vlk a člověk - Bratři Grimmové
Vlk a člověk podruhé - Joseph Haltrich
Vlk a deset kůzlátek - Joseph Haltrich
Vlk a dva kozlové - Joseph Haltrich
Vlk a dva sedláci - Joseph Haltrich
Vlk a klisna - Joseph Haltrich
Vlk a lišák - Bratři Grimmové
Vlk a lišák u kožešníka v mořidle - Joseph Haltrich
Vlk a sedm kůzlátek - Bratři Grimmové
Vlk a stará koza - Joseph Haltrich
Vlk a svině s dvanácti selátky - Joseph Haltrich
Vlk kajícníkem - Joseph Haltrich
Vlk králem a lišák ministrem - Joseph Haltrich
Vodní víla - Bratři Grimmové
Vychrtlá Líza - Bratři Grimmové
Zaječí nevěsta - Bratři Grimmové
Zakletý dům - Otto Sutermeister
Zlatý klíč - Bratři Grimmové
Zrnko prosa - Joseph Haltrich
Žár i chlad z jedněch úst - Anonym
Železný Honza - Joseph Haltrich
Žid v trnisku - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons