Jak měl pasáček královské štěstí

Ulrich Jahn

b yl jednou jeden pasák krav, kterého náš Pán obdaroval velkou radostí, neboť bohatí sedláci jednoho dne ustanovili obecním pasáčkem vepřů jeho jediného syna. Tak zatímco on každého rána vyháněl na pastvu velké stádo krav, jeho synek se s pasteveckou troubu pověšenou kolem krku ubíral se sviněmi do lesa, aby se tam krmily žaludy a bukvicemi. Hned na kraji se rozkládala černočerná bažina, do které svině v čase oběda, když stálo slunce nejvýše, uléhaly a zavrtaly se hluboko do chladného bláta. Pasáčkovi bylo takové konání vhod, neboť zlenivělá zvířata si v tom marastu lebedila celé hodiny a on mohl také lenošit, položil se do měkkého mechu a dal průchod svým myšlenkám a snil, dokud opravdu neusnul.

j ednoho dne se mu při poledním podřimování zdálo, že na něj volá nějaký hlas: „Vstávej a dej se na cestu, aby ses stal jednoho dne sibiřským králem!“ „To byl ale prazvláštní sen,“ pomyslel si, když se probudil; ale ještě více se divil, když následujícího dne ve snu opět slyšel tentýž hlas: „Vstávej a dej se na cestu, aby ses stal jednoho dne sibiřským králem!“ „To je asi nějaké znamení,“ řekl si: „ale raději vyčkáš ještě třetího dne.“ A opravdu, také třetího dne, zatímco ležel stranou od stáda v mechu a spal, promluvil k němu ve snu hlas: „Vstávej a dej se na cestu, aby ses stal jednoho dne sibiřským králem!“

t u hoch vyskočil a zvolal: „Co se jednomu zdá do třetice, to musí být pravda!“ hodil troubu ke sviním do bažiny a utíkal odtamtud pryč. Ačkoliv utíkal, až se mu za patami prášilo, les nebral žádného konce a on musel nakonec utišit hlad lesními bobulemi a kořínky, žízeň uhasit pramenitou vodou, a když byl tak unavený, že by dál neušel ani krok, vylezl si na strom, bičem se pevně přivázal k větvi, aby nespadl dolů a potulná divoká zvěř ho nenašla a nesežrala.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

n evím, jak dlouho tím lesem chlapec putoval, ale když jedné bezesné noci opět ležel přivázaný na větvi jednoho stromu a civěl dolů, tu zpozoroval, jak se pod ním pomalu a polehounku nadzvedlo jalovcové houští a pak jeden po druhém vystoupilo dvanáct statných a divoce vyhlížejících chlapů, kteří vzápětí zmizeli mezi stromy.

r áno při východu slunce se těch dvanáct vrátilo zpět, nadzvedli jalovčí a jeden po druhém zmizeli pod zemí. Chlapec to všechno pozorně sledoval, a protože byl zvědavý, co tam dole dělají, bloumal přes den po okolí, aby po západu slunce vylezl na tentýž strom, na kterém strávil předešlou noc. Za malou chvíli se jalovčí opět zvedlo a vyšlo dvanáct chlapů. Sotva zmizeli ve tmě lesa, chlapec se jako kočka smýkl po kmeni dolů, přiskočil k jalovčí, zvedl keř do výše a tu máš čerte, kropenku! Pod kořeny jalovce vedlo dolů do tmy kamenné schodiště, a tak po něm opatrně sestoupil až k velkým železným dveřím, které otevřel a vešel do velikánského a jasně osvětleného sálu. Kolem stěn stály lenošky a uprostřed byla dlouhá, rozličným jídlem a vínem bohatě prostřená tabule. Bez váhání se do toho hned pustil, však to bylo jiné pochutnání než maliny, borůvky a tvrdé kořínky, se kterými se tak dlouho musel spokojit. Sotva ale zahnal ten největší hlad, tu uslyšel na schodišti kroky. Vyděšeně vlezl pod nejbližší lenošku a přitiskl se tělem těsně ke stěně, aby ho nikdo neobjevil.

a už těch dvanáct bylo tu! Vhrnuli se dovnitř jako velká voda a ten první z nich, který byl jejich náčelník, láteřil: „Ďas aby to spral! Vyrušit nás uprostřed práce, abychom nemohli ukořistit nic, co by stálo za řeč!“ „Tak zlé to zase nebylo,“ odvětil jeden: „já jsem ukořistil pár holínek, které stojí za to, aby kvůli nim člověk riskoval šibenici. Kdo si tyto boty natáhne, ujde na jeden krok ne více a ne méně než sedm mil.“ „Tak to chválím,“ usmál se náčelník: „to je věru drahocenný úlovek.“ „To já mám, myslím, ještě něco lepšího!“ vpadl jim do řeči jiný loupežník: „Já jsem této noci otočil tuto šavli, podívejte. Když s ní švihnu, vyřídí tím najednou i celý regiment vojáků.“ Náčelník pochvalně zabručel, když tu se dal do křiku třetí loupežník. „Jen se podívejte, jakou vzácnost mám já! Když si nasadím na hlavu tento třírohý klobouk a otočím ho do leva, vystřelí tři dělové salvy; otočím-li ho na pravou stranu, tak to vystřelí šestkrát, a otočím- li ho úplně dozadu, vystřelí těch kanonů hned devět. A co je nejpodivuhodnější, žádná střela nemine svůj cíl.“ „Tak to se nám ode dneška nemůže nikdo postavit!“ zvolal kapitán radostně: „Svět je náš a tohle je požehnaná noc!“

t akovou věc bylo nutno řádně oslavit, a tak sedli k tabuli a jedli a pili tak dlouho, dokud se neunavili, nesvalili na lenošky a neusnuli. Však u toho chrápali, až se stěny třásly! Na to chlapec čekal. Opatrně se vyplížil zpod lenošky, popadl kouzelné holínky, šavli i třírohý klobouk a co nejtišeji se vydal po schodech nahoru, kde nadzvedl jalovec a ocitl se opět v lese. Nahoře si natáhl na nohy holínky, opásal se šavlí a na hlavu si posadil klobouk a upaloval pryč. Dokážete si asi přestavit, kolik toho v sedmimílových botách té noci uběhl, než se při východu slunce konečně zastavil.

d orazil k branám velkého města, vyzul holínky a zastavil nějakého sedláka, který jel s fůrou na trh, aby se zeptal, kde se ocitnul. „Jsi v sibiřském království a toto je hlavní město, kde sídlí náš král.“ odvětil muž a šel svou cestou. Nad takovou řečí se hoch zaradoval, a protože si lepší rady stejně nevěděl, šel na královský zámek, aby tam se zeptal, zda by se nemohl dát ke královskému vojsku. Protože byl štíhlý a dobře rostlý, král ho vyslyšel a přidělil ho k pěšímu pluku, ale tam se chlapci moc nelíbilo, zakoukal se do husarské uniformy, tak ho nakonec přeložili k jízdě a tam sloužil několik let.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

j ednoho dne vyhlásil soused sibiřskému králi válku a obě vojska vyrazila proti sobě. Nepřátelé měli ale početní převahu, a tak to došlo tak daleko, že sibiřské vojsko se pomalu obracelo k útěku a vypadalo na prohranou bitvu, když tu došla pasáčkovi sviní trpělivost, docela sám vyrazil vpřed a nepříteli se postavil. Nejdříve co nejrychleji otáčel svým třírohým kloboukem do všech rohů a bum! Padaly dělové rány za ranou a každá našla svůj cíl. Nepřátelští vojáci uprostřed vítězného běhu zaklopýtali a zaváhali, ale čím déle stáli, o to větší byla zkáza, až se nakonec obrátili na divoký útěk. Pasáček sviní vyrazil za nimi a švihal jim nad hlavami svojí kouzelnou šavlí; padaly do písku po tuctech. Tu nepřátelský král pochopil, že prohrál, vrhl se na kolena a prosil o milost, kterou mu pasáček sviní dopřál pod podmínkou, že od nynějška bude poddaným sibiřského krále.

a válka byla u konce! Sibiřský král jel v čele vojska pasáčkovi vepřů v ústrety a se všemi poctami ho jmenoval polním maršálem, protože se sám zasadil o vítězství v poli, a nabídnul mu, aby si vzal za ženu jeho dceru a stal se jeho zetěm. To bylo přesně to, proč sem pasáček vepřů kdysi přišel, a tak slavili nádhernou svatbu, a když král za několik let zemřel, stal se vládcem v sibiřské zemi, jak mu předpověděli.

b yla tu však mladá královna, která byla před tím, než ji provdali za pasáčka, zasnoubená s jedním generálem, kterého stále ještě milovala a tajně se s ním scházela, ačkoliv byla provdána za jiného. Na jedné z takových tajných dostaveníček, se generál královny vyptával, v čem vězí ta nadlidská moc jejího muže, protože na pohled vypadá jako každý jiný člověk. „Jeho velká moc vězí v jeho kouzelné šavli, třírohém klobouku a sedmimílových botách.“ odvětila královna. „Kdepak ty věci uchovává?“ ptal se generál dále. „Ty kouzelné věci leží nahoře ve skříni v naší ložnici.“ Tu si podlý generál zamnul radostí ruce a vyzval královnu jít s ním do ložnice, kde opravdu ve skříni našli šavli, třírohý klobouk a holínky. Generál se opásal šavlí, narazil si třírohý klobouk a vyšel ze zámku mladému králi v ústrety.

k dyž se potkali, generál na krále zaútočil: „Proč jsi mi uloupil moji nevěstu?“ Král si zpočátku myslil, že se generál pomátl, ale protože tento neustal v nadávkách a urážkách, nakonec pochopil, jak se vše má, že třírohý klobouk na jeho hlavě a šavle po jeho boku jsou ty kouzelné věci. „Moje moc a síla jsou nyní u tebe,“ řekl mu: „pokud tě mohu o něco požádat, tak tě prosím, abys mi zachoval můj život a dovolil mi odejít ze země.“ S tím generál souhlasil a mladý král opustil zemi, kterou kdysi zachránil před válečným běsněním, a tak zatímco nevěrná královna slavila svatbu s proradným generálem a pak spolu žili vesele a v dostatku, putoval osamělý právoplatný sibiřský král divočinou a musel se jako tenkrát živit lesními plody a kořínky.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

j ednoho večera již k smrti unavený narazil na povalený obrovský smrk. „Tady si lehneš do jehličí, budeš konečně jednou spát na měkkém a divoká zvěř tě nenajde.“ pomyslel si. A tak se položil a pomalu usínal, když tu zavolal nějaký hlas: „Josefe! Josefe!“ tak se totiž pasáček vepřů jmenoval. Mladý král se rozhlížel do všech stran, ale nikoho neviděl, tak si pomyslel: „To máš z hladu mámení!“ A opět zavřel oči. Tu ten hlas zavolal podruhé: „Josefe! Josefe!“ Podíval se vpravo, vlevo, dolů, nahoru, ale ani tentokrát nikoho nezpozoroval, a tak se opět oddal spánku. Ale dříve než tvrdě usnul, zavolalo to potřetí hlasitě a zcela zřetelně: „Josefe! Josefe!“ Nyní už nepochyboval, vyskočil a dal se ho hledání.

a vida! Kolem smrkového kmene se vinul velký had a ten to byl, který ho třikrát volal jménem. „Co to leží dole u tvých nohou?“ zeptal se had. „Koňská houně.“ dal mu mladý král v odpověď. „Tak ji vezmi a přehoď ji přes sebe!“ pokračoval had. Sotva mladý král příkaz uposlechl, proměnil se v nádherného šimla, člověk by krásnějšího marně hledal. „Neboj se,“ řekl had: „co jsem ti poručil, bylo pro tvé dobro. Nyní se vydej do nejbližší vsi a nech se nějakým sedláka chytit, pak ho popros, ať tě zavede na koňský trh a žádá za tebe deset tisíc dukátů. Takovou cenu nezaplatí nikdo jiný než proradný generál, pak bude jen na tobě, aby ses svému nepříteli pomstil. Postarej se ale o to, aby tě sedlák neprodal i s uzdou, jinak budeš ztracen.“ Taková řeč měla šimla k radostnému zařehtání a úprku do nejbližší vsi.

t am vám způsobil velké pozdvižení, protože sedláci se sběhli, jen ho zahlédli, ale ať se snažili, jak chtěli, žádný ho chytit nedokázal. Nakonec bylo všechno to marné snažení šimlovi příliš, rozběhl se jednomu sedlákovi naproti a řekl mu: „ Nelekej se, že mluvím lidskou řečí, nechám se od tebe chytit, ale mám podmínku. Ráno mne zavedeš na koňský trh a nabídneš mne na prodej za deset tisíc dukátů. Kdyby mne chtěl někdo koupit, nesmíš mne prodat s uzdou, tu si musíš ponechat.“ Sedlák souhlasil a šimlovi slíbil, že ho nabídne za deset tisíc zlatých a prodá bez uzdy.

d ruhého dne se ti dva vydali na trh, kde se hned sběhli chtiví kupci a za tak nádherné zvíře nabízeli sedlákovi celých pět tisíc zlatých. „Za tu cenu není na prodej,“ odvětil sedlák: „ten šiml stojí deset tisíc zlatých, ani o dukát méně.“ Tu handlíři posmutněli a odešli, neboť tolik peněz za jediné zvíře si nemohli dovolit. Mezitím přišel na náměstí generál se dvěma služebníky, uviděl šimla a ptal se na jeho cenu. Když slyšel, kolik ten kůň stojí, nezdála se mu cena příliš vysoká. „Obchod je uzavřen, sedláku,“ řekl: „můj sluha ti přinese ze zámku peníze, ten druhý zavede zvíře do stáje.“ Tu si sedlák vzpomněl, co šimlovi slíbil, a řekl: „Ten šiml je pane váš, ale uzda moje!“ „Ach, ty šibale,“ odvětil generál, „uzda patří ke koni, ale protože jinak nedáš, dám ti ni sto zlatých navrch.“ Těch peněz se sedlákovi zachtělo, nedbal slibu a souhlasil; šimla i s uzdou zavedli do královské maštale.

j en se vrátil generál domů, hlásil mladé královně: „Dnes jsem udělal dobrý obchod, koupil jsem šimla, že krásnějšího na světě není.“ Tu byla královna zvědavá a šla s ním do stáje, ale sotva šimla uviděla, zvolala: „To je král! Nechej pokácet stromy a udělat hranici, zítra musí přijít kat a toho šimla podříznout a na hranici spálit na popel!“ Generál se řeči své ženy polekal a dal rozkaz, aby jejího slova poslechli.

t ak stál ten krásný šiml se svěšenou hlavou před stříbrnými jeslemi a díval se smutně před sebe. Tu se otevřely dveře stáje a chůva, která se starala o králova syna, kterého mu falešná královna porodila, vešla s dítětem dovnitř, aby si nádherné zvíře prohlédli. „Moje dítě,“ řekl šiml: „neboj se, já jsem tvůj pán a vládce. Pokud mi chceš pomoci, tak vezmi ráno, až mne kat na hranici probodne, třísku, ponoř ji do mé krve, až do večera ji nos u sebe, až po západu slunce ji hoď přes zeď do zahrady, bude to tvoje štěstí.“ Chůva šimlovi slíbila, že udělá, co jí řekl.

d ruhého rána dívka opravdu stála u hranice, a když kat šimla probodl dýkou, nepozorovaně strčila do kanoucí krve třísku a uchovala ji u sebe až do večera, potom ji hodila přes zeď do zahrady. Kat položil mrtvého koně na hranici, polil dřevo dehtem a zapálil; hranice shořela a nezbylo víc, než hromádka bílého popela.

d ruhého rána generál po probuzení zatřásl královnou a zvolal: „Vzbuď se, ženo, v naší zahradě přes noc vyrostla nádherná hruška se zlatými lístky a zlatým ovocem.“ „Kde?“ zvolala královna a vyskočila z postele, aby se na ten zázrak podívala, ale když hrušku uviděla, zaúpěla: „To není hruška, to je král! Ten strom musíš ihned pokácet a spálit na popel!“ Generál se na to tvářil kysele, neboť krásný strom se mu nadmíru líbil, ale neodvážil se královně odporovat, proto se oblékl a poručil dělníkům, aby strom pokáceli a spálili na popel.

k rálovská chůva také slyšela o krásné hrušni se zlatými listy a zlatými hruškami, proto běžela s malým princem do zahrady, aby se na ten zázrak podívali. Sotva ke stromu přišli, tu se větve zatřásly a zachvěly a promluvil k ní hlas: „Neboj se mé dítě, jsem tvůj pán a král, až dělníci přijdou, aby mne pokáceli, tak dej pozor a vezmi si z mého těla větévku nebo třísku, kterou dobře opatruj, po západu slunce ji hoď do rybníka; bude to tvoje štěstí.“ Dívka stromu slíbila, co si přál.

z anedlouho přichvátali dřevorubci a zlatý strom pokáceli, dívka nepozorovaně zvedla zlatou větvičku, zastrčila ji do živůtku a opatrovala ji až do západu slunce, kdy ji hodila do zámeckého rybníku. Dělníci zatím zlatý strom rozštípali na malé třísky, které poskládali do vysoké hranice a zapálili. Když hranice shořela, nezbylo z ní nic než hromádka bílého popela.

d ruhého dne se generál procházel v zámeckých zahradách, až přišel k rybníku, kde na vodě plavala divoká kachna. Nebyla to ale obyčejná divoká kachna, tahle měla peří z ryzího zlata a třpytila se tak krásně, že to byla radost na pohled. „Tu kachnu musíš mít, ať to stojí, co to stojí.“ řekl si generál; vytáhl z kapsy drobty žemle a krásnému zvířeti je do vody hodil. Ale zlatá kachna byla chytrá, tu a tam si žemlový drobek sezobla, ale nikdy nepřiplula tak blízko, aby ji mohl generál chytit. Tu si tento pomyslel: „Tady tě nikdo neuvidí a toho ptáka musíš mít!“ Potom si odpásal šavli, sundal si oblečení, třírohý klobouk položil do trávy a vlezl do vody. Kachna připlavala skoro až k němu a vábila ho dál a dál do rybníka. Najednou se však vznesla do výše a dříve než se generál nadál, spustila se do trávy a byl z ní mladý král, zdravý a živý!

„ Ty, špatný kamaráde,“ volal na generála, potom co si nasadil kouzelný klobouk a opásal se šavlí: „vylezeš ven, nebo tě mám zastřelit ve vodě?“ „Půjdu ven!“ řekl generál vzpurně a brouzdal se vodou ven, ale když stál před králem, tento švihl šavlí a generálova hlava se kutálela po zeleném trávníku. Po tom, co potrestal zrádného generála, šel král do zámku, aby se svojí ženy zeptal, proč se k němu zachovala tak hanebně. Ale ta se neměla k řeči, tak nechal zavolat kata a poručil mu, aby falešnou královnu popravil.

z a ženu a novou královnu si vyvolil královskou chůvu, která mu tolik pomohla, a žili spolu dlouhá léta ve štěstí a pokoji, a pokud neumřeli, žijí dodnes.

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Wie aus einem Schweinehirten ein König ward“ je ze sbírky lidových pohádek a pověstí „Volksmärchen aus Pommern und Rügen“ (1891) německého sběratele a folkloristy Ulricha Jahna (1861-1900). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami doplnila Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmov�
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmov�
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmov�
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmov�
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmov�
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmov�
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmov�
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmov�
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmov�
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmov�
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmov�
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmov�
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmov�
Honza Hlupec - Bratři Grimmov�
Honza Ježek - Bratři Grimmov�
Honza silák - Bratři Grimmov�
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmov�
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmov�
Husopaska - Bratři Grimmov�
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmov�
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmov�
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmov�
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmov�
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmov�
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmov�
Jalovec - Bratři Grimmov�
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmov�
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmov�
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmov�
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmov�
Kocour v botách - Bratři Grimmov�
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmov�
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmov�
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmov�
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmov�
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmov�
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmov�
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmov�
Locika - Bratři Grimmov�
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmov�
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmov�
Modrovous - Bratři Grimmov�
Mordýřský zámek - Bratři Grimmov�
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmov�
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmov�
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmov�
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmov�
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmov�
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmov�
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmov�
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmov�
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmov�
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmov�
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmov�
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmov�
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmov�
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmov�
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmov�
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmov�
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmov�
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmov�
Oslíček - Bratři Grimmov�
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmov�
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmov�
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmov�
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmov�
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmov�
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmov�
Princezna na hrášku - Bratři Grimmov�
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmov�
Sedmero krkavců - Bratři Grimmov�
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmov�
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmov�
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmov�
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmov�
Šestero labutí - Bratři Grimmov�
Šestka táhne světem - Bratři Grimmov�
Šípková Růženka - Bratři Grimmov�
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmov�
Tři hadí lístky - Bratři Grimmov�
Tři hejkálkové - Bratři Grimmov�
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmov�
Tři přadleny - Bratři Grimmov�
Tři ptáčkové - Bratři Grimmov�
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmov�
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmov�
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmov�
Včelí královna - Bratři Grimmov�
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmov�
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmov�
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmov�
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmov�
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmov�
Željesboj - Bratři Grimmov�
Živá voda - Bratři Grimmov�



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons