Jak lišák učinil zajíce svým nevolníkem

Joseph Haltrich

Ve velmi rozmrzelé náladě [pozn1] natrefil lišák na zajíce, který se právě dobře najedl, a tak po louce poskakoval vesele jako kozička. „Stát! Stát!“ zařval na něj lišák: „Nemohu se na to dívat, jak takový hlupák může být tak veselý a tvářit se jako našinec! Tedˇ se spolu utkáme, abych viděl, jestli taky dokážeš sejít se ctí ze světa, protože podlehneš-li mi, budeš můj s kůží i s chlupy!“

Tu se zajíc, jak už to mají zajíci v povaze, roztřásl strachy, a když došlo k boji, byl lišákem lehce přemožen. „To znamení cti ti více nepřísluší!“ řekl lišák a ubohému zajíčkovi ukousnul ocásek a připevnil si ho k tomu svému. Od těch časů má zajíc místo ocásku jen směšný pahýlek a lišák má krásný dlouhý ocas s bílou špičkou na konci, právě ta špička je od zajíce.

Ubohý zajíček se dal na útěk. „Od této chvíle jsi můj poddaný,“ volal za ním lišák: „neboť komu patří ocas, toho je i zbytek, který na tom ocase visel!“ Od té doby považuje lišák zajíce za své nevolníky, a kde na ně přijde, tam je hubí a požírá. [pozn2]




Poznámka 1 - Z čeho byl lstivý lišák tak rozmrzelý, to se dovíte v rozpustilé povídačce „Jak lišáka přelstily husy“.
Poznámka 2 - Lidová pohádka "Der Fuchs macht den Hasen zu seinem Leibeigenen“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková