Oklamaný ďábel

Anonym



Byl jednou jeden mládenec, co už neměl ani matku ani otce, a když umřeli, nenechali mu nic, co by se za nehet vešlo. Toho dne zůstal na tomto světě bez jediného přítele a chudičký jako kostelní myš. A přece jeden poklad měl. Byla to dcera jednoho bohatého sedláka, kterou tajně miloval a ona ho měla také moc ráda, protože to byl poctivý a statný jinoch. Protože měl ale od nádeničiny jednu kapsu prázdnou a tu druhou vysypanou, sedlák o tom, že by mu dal svoji dceru, nechtěl ani slyšet. To mládence velmi trápilo, často sedával na jednom opuštěném místě v lese a přemýšlel a přemýšlel stále o tomtéž: „Ano, kdybych byl bohatý, potom bych svoji krásnou a bohatou milou určitě dostal za ženu. Jak by se ale takový chuďas jako já mohl stát zámožným mužem? To se mi v životě nepodaří, co tu vlastně na tomto nespravedlivém světě dělám? Nejlepší by bylo, kdybych usnul a více se již neprobudil.“

Když tam jednou zase seděl v temných myšlenkách, objevil se před ním statný, cizí lovec – nebyl to nikdo jiný než samotný ďábel – a řekl: „Chlapče, zanech spřádání takových rmutných myšlenek! Copak tě trápí? Co ti chybí?“ „Kromě peněz mi nechybí nic. Chtěl bych být bohatý!“ odvětil mu mládenec hořce. „Nu, když to není nic horšího.“ pravil ďábel: „To ti mohu lehce pomoci, stačí, když mi upíšeš svoji duši.“ „Tu si po mé smrti klidně vezmi, pak už mi nebude k ničemu.“ odvětil: „Potřebuji duši teď, až budu bohatý a vezmu si milované děvče za ženu, abych se mohl z duše radovat!“ Ve velké nouzi vešel tedy v pakt s ďáblem, ihned dostal hromadu zlata a ze dne na den se stal nejbohatším mužem v zemi. A netrvalo to dlouho a ten sedlák mu rád dal svoji dceru za ženu.

Když byla ale svatební veselice v nejlepším a novomanželé se právě brali za zvuků píšťal a houslí k prvnímu tanci, tu se pojednou rozletěly dveře a vešel ďábel, aby si vzal slíbenou odměnu. „Vidíš, zrovna slavím svatbu, nemohu ti dát svoji duší! Teprve nyní začínám žít! Přijď si pro ni za padesát let!“ řekl a chtěl se vrátit zpět do sálu k tanci. Ale ďábel se nenechal jen tak odbýt, přemýšlel, jak by ještě dnes získal chasníkovu duši nějakou lstí. „Poslouchej!“ zavolal za ním: „Já tě tvé přísahy zbavím a od tvé ubohé lidské dušičky upustím, když mne dokážeš celý den zaměstnat nějakou prací.“ „To musí být věru umění zaměstnat tě na jediný den prací.“ usmál se ženich v duchu a souhlasil.

Vyvedl ďábla před vesnici na obrovské, posekané pole a řekl: „Nu, tak zorej toto pole!“ K tomu by potřeboval jeden muž jinak celé tři dny, ale ďábel s tím byl hotov za čtvrt hodiny a žádal si další práci. Tu vzal mládenec desátý díl látra [pozn1] semene jetele, rozesel jej po tom poli a řekl: „Posbírej ta semena! Ale ať nechybí ani zrníčko!“ Také tento úkol byl pro ďábla maličkost, byl hotov za půl hodiny a přál si novou práci. Ženichovi začalo svítat, že ho ďábel napálil a vracel se do sálu bledší a bledší.

Tu nevěsta zpozorovala, že něco není v pořádku, a starostlivě se ptala svého muže: „Pročpak jsi tak pobledlý? Copak tam máš, že stále chodíš ven a zase zpět?“ Tak jí vše vypověděl i o tom nebezpečí, které se nad ním vznáší. Když to vyslechla, nedala se do pláče a nářku, nýbrž se rozesmála a řekla: „Můj milý, měl jsi mi to říci hned! Já ti pomohu!“ Potom si vytrhnula jeden krátký kučeravý vlas, podala mu ho a řekla: „Nu, zanes to ďáblovi a přej si, aby ten vlas narovnal.“ „Co to mám za chytrou ženu!“ zvolal ženich vesele, dal nevěstě hubičku a pospíchal na dvůr za ďáblem.

Když ďábel uviděl vlas, protáhl obličej a zašklebil se jak devítidenní vichřice, škubal, tahal, vztekle ho ohýbal a nakonec ho položil na kovadlinu, aby ho těžkým kovářským kladivem vyklepal. Ale všechno bylo marné, tuhle práci za jeden den vykonat nedokázal. Vlas zůstal kučeravý a ďábel o přišel svoji odměnu.

Radostí bez sebe se ženich vrátil zpět ke své nevěstě, tancovali a veselili se až do bílého rána. Pak žili šťastně a blahobytně až do konce svých dnů. [pozn2]




Poznámka 1 - Látro čili maltra je objemová míra s obsahem cca 150 litrů. V originále pohádky je použita objemová míra „simri“, což je přibližně jedna desetina látra. Tedy ženich na pole rozesel asi 15 litrů semena jetele.
Poznámka 2 - Lidová pohádka „Der betrogene Teufel“ je ze sbírky švábských pohádek „Das Wunderschiff – Schwäbische Volksmärchen“ (1941). Přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková