Stéblo trávy, uhlíčko a fazole

Bratři Grimmové

V jedné vsi žila byla chudá stařenka, která si jednoho dne nasbírala fazole a chtěla si je uvařit k jídlu. Rozdělala v kamnech oheň; aby rychleji hořel, přidala i hrst slámy. Když sypala fazole do hrnce, jedna jí nepozorovaně spadla na podlahu rovnou vedle stébla slámy, které tam již leželo. Brzy nato tam dopadlo i žhavé uhlíčko z kamen. Tu se jalo stéblo slámy řečnit: „Milí přátelé, kdepak jste se tu vzali?“ Uhlíčko odvětilo: „Já jsem se štěstím vyskočilo z ohně; kdybych to nedokázalo, byla by to moje smrt, neboť bych shořelo na popel.“ Fazole pravila: „Já jsem také sotva vyvázla se zdravou kůži; kdyby mne stařena přidala do hrnce, uvařila by ze mne bez slitování kaši jako z ostatních.“ „Však mně také nebyl určen lepší osud,“ řeklo stéblo slámy: „všechny moje bratříčky nechala stařena shořet v ohni, šedesát nás najednou popadla a připravila o život. Jen šťastnou náhodou jsem jí propadlo mezi prsty.“ „Co si nyní ale počneme?“ zeptalo se uhlíčko. „Já myslím,“ odvětila fazole: „že když jsme tak šťastně vyvázli, můžeme spolu držet jako dobří přátelé. Abychom se tu nedočkali nového neštěstí, vydáme se na vandr do cizích zemí.“ Tento návrh se těm dvěma zalíbil, a tak se vydali na cestu.

Za nějakou chvíli přišli k potůčku, ale nebyl tam žádný můstek ani brod, takže nevěděli, jak přejdou na druhou stranu. Tu stéblo našlo dobré řešení a řeklo: „Já se položím přes potok a vy po mě přejdete jako po mostě.“ Tak se položilo z jednoho břehu na druhý a uhlíčko, které bylo od přírody horkokrevné, statečně cupitalo po tom novém mostě. Když se dostalo doprostřed a slyšelo pod sebou hukot vody, dostalo však strach, zůstalo stát a dále se neodvážilo. Stéblo na tom místě ovšem začalo hořet, rozlomilo se na dva kusy a spadlo do potoka. Uhlíčko sklouzlo, a když dopadlo do vody, zasyčelo a vypustilo duši. Fazole, která opatrně zůstala na břehu, se začala smát, a protože nemohla přestat, smála se tak, až z toho smíchu pukla.

Ale tou dobou tudy šel naštěstí krejčík, který měl slitovné srdce, vytáhnul jehlu a nit a fazoli zase sešil. Fazole mu nastotisíckrát děkovala, ale protože měl krejčík jen černou nit, mají od toho času všechny fazole na těle černý šev. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Strohhalm, Kohle und Bohne“ (KHM 18) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková