Střízlík a medvěd

Bratři Grimmové

Jednou v létě se medvěd a vlk procházeli lesem, když tu medvěd uslyšel krásný ptačí zpěv a zeptal se: „Kmotře vlku, copak je to za ptáka, který tak krásně zpívá?“ „To je ptačí král!“ odvětil vlk: „Měli bychom se mu poklonit.“ Ale ve skutečnosti to zpíval jen střízlík. „Tak je to tedy!“ řekl medvěd: „Chtěl bych vidět jeho královský palác, zaveď mne k němu!“ „To nejde jen tak, jak si myslíš,“ řekl vlk|: „musíme počkat, dokud nepřijde paní královna.“ Brzy nato paní královna přiletěla a v zobáčku měla jídlo a s ní i pan král, aby nakrmili mláďata. Medvěd chtěl do hnízda nahlédnout, ale vlk ho zadržel a pravil: „Ne, musíš počkat, až budou jeho veličenstva zase pryč.“ Tak si ti dva dobře obhlédli místo, kde bylo hnízdo a odešli pryč.

Jenomže zvědavý medvěd neměl klidu, chtěl královský palác vidět, a tak se za malou chvilku vrátili. A král a královna tu opravdu už nebyli. Nakoukli tedy dovnitř a uviděli v hnízdě šest mláďat. „Tohle je královský palác?“ zvolal medvěd překvapeně: „To je pěkně ubohý palác! A vy nejste žádné královské děti, vy jste obyčejná ptačí pakáž!“ Když to střízlíčata slyšela, velmi se rozhněvala a křičela: „My nejsme žádná ptačí pakáž! Naši rodiče jsou počestní a bohabojní. Jen počkej, medvěde, až se vrátí, udělají s tebou pořádek!“ Toho se medvěd i vlk se polekali, utekli a zalezli do svých nor.

Střízlíčata dál křičela a vyváděla, a když se rodiče vrátili, aby je znova nakrmili, řekla jim: „Nedotkneme se ani muší nožičky a raději budeme hladovět, dokud nesrovnáte medvěda! Byl tu a hluboce nás urazil.“ Tu střízlík pravil: „Buďte klidné, děti, já to hned srovnám.“ A letěl i s paní královnou rovnou k medvědí noře a zavolal: „Medvěde, proč pak si pohaněl moje děti? Teď se ti povede zle, protože tuhle urážku srovnáme jen krvavou válkou!“ Tak medvědu vyhlásili válku a ten si povolal všechna čtyřnohá zvířata voly, krávy, osly, jeleny, srnce, prostě všechna, co jich na zemi bylo. Střízlík povolal všechny, co létali ve vzduchu, nejen všechny ptáky, malé i velké, ale také komáři, sršáni, včely i mouchy museli narukovat.

Když nadešel čas bitvy, tu poslal král střízlík vyzvědače, aby zjistili, co má nepřátelské velení v úmyslu. Komár byl ze všech nejlstivější, poletoval v lese, kde se shromáždil nepřítel, a nakonec si sedl pod list na stromě a držel stráž. Medvěd si zavolal lišáka a řekl mu: „Lišáku, ty jsi nejmazanější ze všech zvířat, budeš generálem a povedeš nás.“ „Dobře!“ řekl lišák: „Ale jaké si domluvíme signály?“ To však nikdo nevěděl. Tak lišák nakonec pravil: „Já mám krásný, dlouhý a hustý ocas, vyhlíží právě jako rudá chocholka, když ho zvednu do výše, jdou věci dobře a vy pochodujte dál, ale když ho stáhnu dolů, tak utíkejte pryč, co vám nohy stačí!“ To komárovi stačilo, uháněl zpátky a do puntíku to vypověděl střízlíkovi.

Medvědovo vojsko se dalo s velkým duněním a dusotem na pochod, až se z toho země otřásala. Střízlík se svou armádou taky vyletěl do boje, bzučelo to, křičelo, pískalo, až z toho jednoho brnělo za uchem. A tak ty dvě strany bojovně postupovaly proti sobě. Střízlík poslal jako předvoj sršně, aby si sedli lišákovi pod ocas a plnou silou ho bodali. Když lišák obdržel první žihadlo, cuknul sebou, jedna noha mu podklesla, ale vydržel to a ocas nesl stále nahoře. Při druhém žihadle ocas na chvíli stáhnul, ale zase napřímil, avšak při třetím žihadle to bylo už k nevydržení, zařval a stáhnul ocas mezi nohy. To bylo pro ostatní zvířata znamení, že je vše ztraceno, a tak se dala na útěk do všech světových stran; každé zvíře do své skrýše. A tak bitvu vyhráli ptáci.

Pan král s paní královnou přiletěli domů a volali na své děti: „Děti, radujte se, jezte a pijte podle chuti, my jsme tu bitvu vyhráli!“ Ale střízlíčata pravila: „Nebudeme jísti, dokud medvěd nepřijde sem k hnízdu a neřekne nám, že jsme děti z počestného rodu.“ Tak letěl střízlík k medvědímu brlohu a zavolal: „Medvěde, půjdeš k nám a mým dětem se omluvíš, řekneš jim, že jsou z počestného rodu, jinak ti žebra v těle rozšlapu!“ Na medvěda sednul velký strach, vyšel z jeskyně a omluvil se. Nyní byla střízlíčata spokojena, společně se sesedla a pojedla a popila a veselila se až do hluboké noci. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Zaunkönig und der Bär“ (KHM 102) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková