Vlk a lišák

Bratři Grimmové



Byl jednou jeden vlk a ten měl k ruce lišáka. Co si vlk usmyslil, to musil lišák vykonat, protože byl slabší; a to se mu řádně zajídalo, takže přemýšlel, jak by se svého pána zbavil.

Jednou se stalo, že ti dva šli lesem a vlk řekl: „Lišáku ryšavý, obstarej mi něco k jídlu, nebo sním tebe!“ Lišák odvětil: „Vím o jednom statku, kde mají pár jehňátek, jestli máš chuť, tak můžeme jedno odnést.“ S tím vlk souhlasil, a tak šli a lišák ukradl jedno jehně, přinesl je vlku a utekl. Vlk jehně sežral, ale nebyl spokojen, rád by měl i to druhé, a tak se vydal, aby si ho přinesl. Ale dělal to velmi nešikovně, probudil starou ovci a ta začala hlasitě bečet, až se sběhnuli sedláci a bylo to! Když uviděli vlka, naložili mu ran nepočítaných, že se sotva odvlekl pryč. Když přišel k lišákovi, kulhal a žalostně vyl. „Ty jsi mě pěkně vyvedl,“ řekl: „šel jsem pro to druhé jehně, ale sedláci mě dopadli a strašlivě mi nabili.“ Lišák mu odvětil: „Proč jen jsi takový nenasyta?“

Druhého dne vyšli do polí a vlk řekl: „Lišáku ryšavý, obstarej mi něco k jídlu, nebo sním tebe!“ Lišák odvětil: „Vím o jednom statku, kde dnes večer hospodyně smaží lívance, jestli máš chuť, tak můžeme nějaké odnést.“ Šli tam a lišák se plížil podél domu, nahlížel a čenichal tak dlouho, dokud nevyslídil, kde stojí mísa, stáhnul dolů šest lívanců a přinesl je vlkovi. „Teď máš co jíst!“ řekl a šel svou cestou. Vlk lívance v mžiku spolykal a řekl si: „Chutnají výtečně!“ Šel a stáhnul dolů celou mísu, až z ní lívance popadaly. To způsobilo hluk, žena vyšla ven, a když viděla vlka, svolala pacholky, kteří přiběhli a naklepali mu kožich tak důkladně, že se vrátil do lesa s hlasitým vytím a s dvěma přeraženýma nohama. „Ty jsi mě pěkně vyvedl,“ řekl lišákovi: „šel jsem si pro ty zbylé lívance, ale sedláci mě dopadli a strašlivě mi nabili.“ Lišák mu odvětil: „Proč jen jsi takový nenasyta?“

Třetího dne, když byli opět společně venku a vlk ztěžka pokulhával, řekl: „Lišáku ryšavý, obstarej mi něco k jídlu, nebo sním tebe!“ Lišák odvětil: „Vím o jednom muži, který dnes zabíjel, nasolené maso leží v sudu ve sklepě, jestli máš chuť, tak můžeme nějaké odnést.“ Vlk řekl: „Tak tam jdeme, musíš mi ale pomoci, stěží se hnu.“ „Samozřejmě.“ řekl lišák a ukázal mu škvíru, kterou nakonec do sklepa vlezli. Tam vám bylo masa, co hrdlo ráčilo, tak se do něho vlk hned pustil a myslil si: „Dokud to nesním, nehnu se!“ Lišák si nechal taky dobře chutnat, ale byl neustále na pozoru, často běhal k otvoru, kterým sem vlezli, aby se přesvědčil, že proleze ven. Vlk se zeptal: „Milý lišáku, řekni mi, proč pořád běháš sem a tam a skáčeš ven a zase zpět?“ „Dívám se, zda někdo nejde.“ odvětil lstivý lišák: „A nejez tolik!“ Ale vlk namítnul: „Nepůjdu pryč, dokud nebude ten sud prázdný!“ Mezitím přišel do sklepa sedlák, kterého přilákal hluk. Lišák, když ho spatřil, byl jedním skokem venku, vlk se pustil za ním, ale sežral toho příliš mnoho, takže se dírou neprotáhl a zůstal tam trčet. Inu, přišel sedlák s palicí a zabil ho.

Lišák pak v lese skákal radostí nad tím, že se nenasytného pána zbavil. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Wolf und der Fuchs“ (KHM 73) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková