Jak se sousedův kohout a sousedčina slepice předháněli

Joseph Haltrich

Byl jednou jeden muž a ten měl kohouta, který byl lstivější jak liška a chytřejší jak čert. A v sousedství žila jedna žena, která měla slepici a ta toho kohouta ve všem napodobovala. Jednou muž kohoutovi poručil: „Leť a přines mi poklad!“

Tak se kohout vydal rovnou k císaři, usadil se v císařské ložnici na posteli s nebesy a zakokrhal: „Kykyrikí! Císařovna leží na posteli, císař leží pod postelí! Kykyrikí!“ To císaře rozhněvalo, a tak poručil, aby toho zlomyslného řvouna strčili do sýpky. Tak se stalo.

Ale kohout se měl v sýpce k dílu, sezobal všechno zrní a oknem vyletěl ven. Za okamžik si už hověl na posteli s nebesy a posměšně kokrhal: „Kykyrikí! Císařovna leží na posteli, císař leží pod postelí! Kykyrikí!“ Tak císař poručil, aby ho zavřeli do pokladnice mezi měďáky.

Ale kohout nelenil, spolykal je do posledního a pak se v císařské ložnici zase usadil ke zpěvu: „Kykyrikí! Císařovna leží na posteli, císař leží pod postelí! Kykyrikí!“

Tak ho popadli a zavřeli do pokladnice mezi stříbrňáky, ale ani to nepomohlo, takže nakonec skončil uvězněný mezi zlaťáky. To už bylo kohoutovi akorát, všechno zlato spolykal a letěl domů.

Jak tak letěl, vyklouznul mu ze zobáku jeden měděný grošík a spadnul do louže. Kohout už z dálky volal na svého pána: „Rozprostřete všechny prostěradla, ubrusy a šátky, co máte!“ A když se tak stalo, zaplnil je kohout obilím, měďáky, stříbrňáky a zlaťáky. A bylo to!

Sousedka se zajíkala závistí, a protože by ráda také tak zbohatla, měla se k sousedovi mile, aby od něj vylákala tu lest, jak si tohle všechno bohatství zajistil. Jakpak zařídil, aby mu jeho kohout přinesl tolik pokladů? Muž odvětil: „Inu, pořádný výprask dělá divy!“ Sousedka nelenila a měla se čile k dílu. Naložila slepici nepočítaných a k tomu jí držela kázání: „Leť a přines mi stejně velký poklad, jaký přinesl sousedův kohout!“

Tak slepici nezbylo, než se vydat za pokladem. Jak tak bloumala světem, přišla k té louži, kde kohout ztratil měďák. Když ho viděla, radostí si poskočila a zhltla s měďákem i celou louži.

Pak spěchala domů a už z dálky volala: „„Rozprostřete všechny prostěradla, ubrusy a šátky, co máte! Nesu poklad!“ Žena to udělala a slepice pak vyplivla tu louži. Ve všem tom svinstvu a neřádstvu se blyštěl jeden jediný měďáček. Tu přiběhnul kohout a grošík sezobnul se slovy: „Ten mi upadnul, je můj!“

Ženě a slepici zbylo jen to bláto, tak šly s hanbou domů a tvářily se při tom, jak by je pokousal pes. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Hahn des Nachbars und die Henne der Nachbarin“ je ze sbírky lidových pohádek "Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen" filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 -17.05.1886). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková