Bratr Štístko

Bratři Grimmové



Byla jednou jedna válka, a když skončila, propustili z armády mnoho vojáků. Jedním z nich byl i Štístko, který jako žold obdržel malý bochníček vojenského komisárku a čtyři krejcary a táhl pryč. Tenkrát se Svatý Petr proměnil v žebráka a sedl si u cesty, po které právě přicházel Štístko, a požádal ho o almužnu. Vysloužilý voják řekl, že mnoho mu toho dát nemůže, má jen bochníček chleba a čtyři krejcary, ale přesto chleba rozříznul na čtyři díly a jeden kus mu spolu s jedním krejcarem daroval. Svatý Petr poděkoval, ušel kus cesty a vzal na sebe podobu jiného ubožáka, opět si sedl u cesty a čekal na Štístka,Cheap Replica Watches aby ho prosil o almužnu. Inu, dostal další díl chleba a jeden krejcar. Svatý Petr opět poděkoval, ušel kus cesty a do třetice změnil podobu, usedl u cesty a když Štístko přicházel, žádal almužnu. Štístko se rozdělil i se třetím prosebníkem a táhnul dál, teď už měl jen jeden kousek černého chleba a v kapse jeden krejcar. Přišel do hostince, kde si za ten zbylý krejcar poručil pivo a snědl k němu komisárek. A šel zase dál. Tu se potkal s jiným propuštěným vojákem, byl to opět Svatý Petr, který ho prosil o kousek chleba a krejcar, aby si mohl koupit něco k pití. Ale Štístko mu vysvětlil, že dostal jen malý žold a i ten rozdal Cheap Replica Watches a poslední kousek chleba snědl před chvíli a krejcar propil, jemu samotnému nic nezbylo a i on se teď musí dát žebrotou. Svatý Petr mu nabídl, že trochu rozumí doktorskému řemeslu a že dál potáhnou spolu a snad si něco i vydělají. To se Štístkovi zalíbilo a tak od té chvíle cestovali světem společně.

Přišli do nějakého statku, odkud slyšeli velký nářek, a když vstoupili dovnitř, spatřili hospodáře, jak leží na smrtelném loži a jeho žena pláče a hlasitě naříká. Tak ji Svatý Petr utišil, že jejího muže vyléčí. Vytáhnul z rance mast a tou nemocného pomazal a ten za chvíli vyskočil z postele zdravý jako rybka. On i jeho žena Svatému Petru děkovali a nějak se chtěli mermomocí odměnit, ale Svatý Petr nic nechtěl a čím více ho prosili, tím více se zdráhal. Až z toho byl Štístko celý nervózní, přece potřebují něco k jídlu a nakonec, když hospodyně přinesla jehně, si ho vzali s tím, že Štístko jehně sám ponese. Šli hlubokým černým lesem a Štístkovi se jehně řádně proneslo, tak navrhnul, že by ho měli sníst. Svatý Petr souhlasil s tím, že Štístko jídlo sám připraví, on se zatím porozhlédne kolem. Štístko jehně zabil, rozdělal oheň a dal maso vařit do kotle. Jídlo bylo dávno hotovo, ale Svatý Petr nikde, tu Štístko tu vůni nevydržel, chvíli v kotli hledal, a když našel jehněčí srdce, snědl ho. V tu chvíli se vrátil Svatý Petr a řekl, že si celé jehně může Štístko sníst sám, on chce jen srdce. Štístko začal vidličkou horlivě hledat v kotli, ale srdce najít nemohl, pak se praštil do čela, co jsou to za hlupáci, že zapomněli na to, že jehně žádné srdce nemá. Svatý Petr se této řeči velmi podivil, ale Štístko nedal jinak, že to je jasná věc, že jehně srdce nemá, tak Svatý Petr pravil, že jíst tedy nebude a Štístko pojedl sám a zbytek masa uschoval do rance.

Pak šli dál a tu přes cestu najednou tekla divoká voda a oni ji museli přejít. Svatý Petr řekl, aby šel Štístko první, ale ten byl na sebe tuze opatrný a Svatého Petra pobízel, jen ať jde první on. Svatý Petr tedy vkročil do vody a byla mu jen po kolena, když však totéž udělal Štístko, voda vystoupala a měl ji rázem po krk a volal o pomoc. Svatý Petr řekl, že mu rád pomůže, nejdříve však musí přiznat, že snědl jehněčí srdce. To však ten brach zatvrzele popíral a voda stoupla stále výš, až by se málem zalknul. Ale k přiznání ho to nepřivedlo; protože apoštol neměl v úmyslu ho utopit, pomohl mu nakonec ven a šli dál, až došli do jednoho království, kde zrovna hlásili, že jediná královská dcera je na smrt nemocná. Štístko zavětřil velkou šanci, do konce života by měli vystaráno, kdyby byla léčba úspěšná, a tak Svatého Petra popoháněl a postrkoval, aby si pospíšili. Ale apoštol se schválně loudal, takže když dorazili na královský zámek, byla princezna už na pravdě boží.

Tu se Štístko na Svatého Petra osopil, že kvůli němu přišli pozdě, ale apoštol pravil, že umí mrtvé navracet k životu. Šli ke králi, kterému hlásili, že dceru přivedou k životu, a tak je oba zavedli k ní. Svatý Petr poručil přinést velký kotel a pak museli všichni kromě Štístka odejít. Apoštol přistoupil k mrtvé dívce a jeden po druhém ji uřezal údy a hodil je do kotle s vařící vodou, až začalo maso odpadávat od kosti, pak krásné bílé kosti vytáhnul a skládal na stůl, dokud je nesrovnal. Pak složenou kostru přežehnal a třikráte pravil: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého, mrtvá vstaň!“ A sotva to potřetí vyslovil, dívka obživnula a byla zdravá a krásná jako dřív. Král se velmi zaradoval a ptal se, co za tu službu chce, že mu dá i půlku království, ale Svatý Petr nechtěl nic. Tu se Štístko rozzlobil, že by měli odejít s prázdnou a nechal si naplnit ranec zlatem a ten táhnul pak hlubokým černým lesem, dokud Svatý Petr nezastavil a řekl, že teď se bude to zlato dělit, a to na tři díly. Štístko se podivil, proč tři, když jsou jen dva, ale Svatý Petr pravil, že třetí díl je pro toho, kdo snědl jehněčí srdce. A tu se Štístko konečně přiznal a peníze bez okolků shrábnul na svoji hromádku. Svatý Petr mu popřál, ať si těch peněz užije, že s ním dál už nepůjde, teď půjde každý svou cestou. Štístko nebyl proti, neboť mu ten podivín, co pohrdal penězi, stejně nebyl příliš po chuti.

Putoval světem a vedl veselý život, není tedy divu, že se peníze brzy rozkutálely a jednoho dne neměl zase vůbec nic. Tu přišel do království, kde právě umřela princezna, a tak se vydal na zámek a řekl králi, že jeho dceru opět přivede k životu. Král o tom zázraku, co se udál v jiném království, sice slyšel, ale tenhle voják v něm příliš velkou důvěru nevzbuzoval, tak se radil se svými rádci. Moudří mužové pravili, že to má bez obav vyzkoušet, jeho dcera je již stejně mrtva, horší to už být nemůže. Tak ho zavedli k mrtvé dívce a on si poručil přinést kotel plný vody a rozdělat pod ním oheň a pak museli všichni odejít. Pak uřezal princezniny údy, naházel je do kotle a vařil. Ale o správném skládání nic nevěděl, udělal to jen tak halabala, a když jsi myslil, že je hotov, pravil: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého, mrtvá vstaň!“ , ale dívka zůstala mrtvá, jak byla. I dal se do hrubého klení, když tu oknem dovnitř vstoupil Svatý Petr v podobě vysloužilého vojáka a zle mu vyčinil, že dělá věci, kterým ani za mák nerozumí. Pomůže mu, ale za tu službu nesmí od krále nic vzít. Pak kosti správně rozložil a třikráte požehnal a dívky vstala zdravá a krásná jako dřív. Štístko byl rád, že to tak dobře dopadlo, ale to, že za to nic nesmí vzít, ho velmi dopalovalo, a protože byla chytrý jako čert, nastrojil to tak, že mu král nakonec vnutil plný ranec zlata. Zvesela si s plným rancem vykračoval k bráně, kde čekal Svatý Petr a káral ho, co je to za člověka, že si přes zákaz zlato přece jen vzal, a že pokud ještě něco podobného vyvede, zle se mu povede. Voják se bránil, že mu zlato vnutili a že tenhle ranec mu vydrží dlouho plný. A tak Svatý Petr, aby Štístko nesešel na špatnou cestu, nadal jeho ranec čarovnou mocí, na co pomyslí, to se v jeho ranci objeví.

To bylo k veselému životu! Štístko táhl širým světem a vedlo se mu stejně jako prve, peníze brzy rozházel, až mu opět zůstaly jen čtyři krejcary a přišel k hostinci, kde si za tři krejcary poručil víno a za ten poslední chleba. Tak seděl, popíjel a ukusoval chleba, když mu náhle do nosu zavoněla pečená husa. Rozhlédl se kolem a uviděl v otevřené troubě na pekáči dvě dozlatova upečené husy. A tehdy si vzpomněl na divného kamaráda, co mu říkal při loučení. Když tedy vyšel z hostince, pomyslel na ty dvě krásné husy, že by je rád měl v ranci, a když do něj pak nahlédnul, překvapeně viděl, že tam opravdu jsou. „To jsem ale blázen“, řekl si, když přišel na louku, kde si sedl a začal si na jedné té huse pochutnávat. Tu šli kolem dva tovaryši a žádostivě se na tu druhou, dosud nenačatou husu dívali. Štístko sám měl dost, a tak jim ji daroval. Když tovaryši přišli do hospody, poručili si víno a chleba a k tomu si vytáhli husu, že se do ní pustí. Ale hostinský spustil velký pokřik, že mu ji ukradli. Oni se sice bránili, že jim ji cestou daroval vysloužilý voják, ale hostinský jim nevěřil, neboť vojáka viděl odcházet a husy ležely v pekáči. Měli mu je obě zaplatit, ale neměli čím, tak hostinský popadl hůl a ze hospody je vypráskal.

Zatím Štístko přišel na místo, kde stál nádherný zámek a vedle ošklivý hostinec. Vešel do hostince a sháněl se po noclehu, ale hostinský řekl, že má plno urozených hostů, že mu nezbylo ani místečko. Štístko se udiveně ptal, proč ti lidé nepřespí na tom nádherném zámku. Hostinský řekl, že každého, kdo na zámku zůstal přes noc, ráno našli mrtvého, a tak už tam nikdo přespávat nechce. Štístko se hned hrnul, že na zámku přespí, ať mu hostinský dá něco k jídlu a pití. Ten dobrý muž ho varoval, dokonce zapřísahal, ale Štístko měl pro strach uděláno a vydal se na zámek. Nahoře se dobře najedl a napil, a když byl unavený, natáhl se na zem, protože postel tu nebyla, a usnul. Tu ho v noci probudil velký rámus, a když oči otevřel, uviděl v pokoji devět ošklivých čertů, jak kolem něj v kruhu divoce tancují. „Nu, tancujte si, jak dlouho chcete, ale ke mně se nepřibližujte!“ Avšak čerti se stále přibližovali, až se kopyty málem dotýkaly jeho hlavy, tu se Štístko opravdu rozhněval, vyskočil, popadl nohu od židle a se slovy: „Já tu udělám pořádek!“ začal ty satanáše bezhlavě mlátit. Tu ho jeden kterýsi popadnul za vlasy a velmi bolestivě škubal, což ho ještě více rozzlobilo a zvolal: „Všech devět do rance a to hned!!“ A rázem bylo všech devět satanášů v ranci, tak ho dobře zavřel, hodil do kouta, uložil se na zem a spal v klidu až do rána Hostinský se nestačil divit, když ho ráno viděl živého, a vděčný zámecký pán ho bohatě obdaroval a nabízel mu místo na zámku mezi svým služebnictvem, ale Štístko dobré živobytí odmítnul, prý celý život putoval světem, tak bude putovat dál. Cestou se zastavil v kovárně, aby se s kovářem domluvil, že ten ranec plný čertů položí na kovadlinu; a pak společně velkými kladivy začali do rance mlátit plnou silou, až čerti naříkali a vřískali. A když pak ranec otevřeli, byli čerti mrtví, jen jeden, který se skryl v záhybu, z rance vyskočil a s velkým nářkem upaloval do pekla.

Tak Štístko putoval světem a co všechno zažil, to ani nedokážu vypovědět, ale jednoho dne byl starý a unavený a pomyslel na smrt. Tak šel za jedním moudrým poustevníkem, prý je tím věčným putováním unaven a rád by se vydal na cestu do nebeské říše, zda-li mu poradí. Poustevník řekl, že na druhou stranu vedou dvě cesty, jedna je široká a pohodlná a vede do pekla, pak je tu ta úzká a trnitá a vede do nebe. Štístko si řekl, že jen blázen by se trním vzhůru trmácel, a vydal se do pekla. Když tam přišel, zabušil na pekelnou bránu a strážný se podíval špehýrkou, kdo je to. Když ale spatřil Štístka, velmi se vyděsil, neboť to byl onen devátý čert, co se zachránil z rance, a tak bránu zabouchl na petlici a běžel za pekelným knížetem, aby mu řekl, že před bránou stojí brach, co má kouzelný ranec a jistě do něj chce nabrat celé peklo a pak je ubít na kovadlině. Tak bylo rozhodnuto, že Štístko do pekla nesmí, a tak mu nezbylo, než se vydat do nebe.

Na klepání mu otevřel Svatý Petr a tu Štístko viděl, kdo byl ten jeho podivný kamarád. Svatý Petr se velmi podivil, že Štístko chce do nebe, a ten ho začal přemlouvat, že ho v pekle nechtějí a on by se rád už někde konečně usadil. Ale Svatý Petr byl neoblomný a dovnitř ho nepustil. Tu se tedy Štístko naoko měl k odchodu, ale ještě se obrátil a řekl, že když ho kamarád takto zradil, tak od něj nic nechce a ten ranec mu vrátí. S tím Svatý Petr souhlasil a ranec si vzal, jenomže lstivý Štístko si v tom okamžiku pomyslil, že chce být v ranci. A bylo to!

Tak to bylo naposledy, co člověk přelstil Svatého Petra a on ho musel nechat v nebi. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Bruder Lustig“ (KHM 81) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková