Jak šel sedlák pro vavřín

Bratři Grimmové

Kdysi dávno žili v jedné vsi jeden sedlák a selka. Tu selku si velmi oblíbil místní farář a měl jedno velké přání, rád by si s ní jednou užil sám opravdu pěkný den, což by té selce také přišlo náramně vhod.

Jednoho dne farář selce řekl: „Moje milá, nyní jsem vyspekuloval, jak bychom si to mohli jednou spolu pěkně užít. Víš, jak to uděláme? Lehneš si ve středu do postele a svému muži řekneš, že jsi nemocná, a budeš se toho držet až do neděle, kdy budu mít kázání, na kterém budu kázat, že kdo má doma nemocné dítě, nemocného muže či ženu, nemocného otce nebo matku, nemocnou sestru či bratra, nebo kohokoliv jiného, ať vykoná pouť na Kozí vrch ve Ztracené Lhotě, kde je k mání měřice vavřínu za krejcar, potom se to nemocné dítě, nemocný muž či žena, nemocný otec či matka, nemocná sestra či bratr či kdokoliv jiný na místě uzdraví.“ „Tak to uděláme!“ zamnula si ruce selka.

Přišla středa a selka se držela zuby nehty v posteli a předstírala, že je jí velmi zle. Její ubohý muž jí snášel všechno, co by ji mohlo vyléčit, ale nic nepomáhalo. Když přišla neděle, selka řekla: „Je mi sice tak zle, jako bych měla každou chvíli sejít ze světa, ale chtěla bych ještě jednou slyšet nedělní kázání našeho pana faráře.“ „Mé dítě,“ odvětil sedlák: „nedělej to, pokud vstaneš, může se ti přitížit. Víš co? Já na to kázání půjdu sám a dám pozor a pak ti budu vyprávět, co pan farář řekl.“ „Dobrá,“ řekla selka: „tak jdi a dávej dobrý pozor a povíš mi vše, co jsi slyšel.“

A tak šel sedlák na kázání a farář začal, že kdo má doma nemocné dítě, nemocného muže či ženu, nemocného otce nebo matku, nemocnou sestru či bratra, nebo kohokoliv jiného, ten musí vykonat pouť na Kozí vrch do Ztracené Lhoty, kde je měřice vavřínu za krejcar, a tomu se pak doma nemocné dítě, nemocný muž či žena, nemocný otec nebo matka, nemocná sestra či bratr, nebo kdokoliv jiný ihned uzdraví. Kdo hodlá tu cestu podniknout, má za farářem po mši přijít, aby mu při té cestě koupil měřici vavřínu; dostane od něj pytel i ten krejcar. Tu nebylo v kostele šťastnější duše než ta sedlákova, po mši hned běžel k faráři a dostal od něj pytel na vavřín i krejcar.

Potom přišel domů a už ode dveří volal: „Juchů, milá ženo, jako bys už byla zdravá. Pan farář dneska kázal, že kdo má doma nemocné dítě, nemocného muže či ženu, nemocného otce nebo matku, nemocnou sestru či bratra, nebo kohokoliv jiného a vykoná pouť na Kozí vrch ve Ztracené Lhotě, kde prodávají pytel vavřínu na krejcar, tomu bude doma nemocné dítě, nemocný muž či žena, nemocný otec nebo matka, nemocná sestra či bratr, nebo kdokoliv jiný ihned na místě uzdraven. Tady mám od pana faráře ten pytel na vavřín i krejcar a hned se vydám na cestu, abys byla co nejdříve zdravá.“ A odešel pryč. Ale jen zmizel za humny, byla selka na nohou a farář klepal na dveře. Ale ty necháme zatím stranou a podíváme se za sedlákem.

Už pěknou chvíli upaloval, aby dorazil na Kozí horu co nejdříve, když tu potkal svého kmotra, který přicházel z jarmarku, kde prodal vejce. „Pochválen buď Ježíš Kristus, chlapče,“ řekl kmotr: „kampak tak uháníš?“ „Až na věky, kmotříčku, až navěky.“ řekl sedlák: „Moje žena onemocněla a já jsem dneska slyšel farářovo kázání, že když má jeden doma nemocné dítě, nemocného muže či ženu, nemocného otce nebo matku, nemocnou sestru či bratra, nebo kohokoliv jiného, ať vykoná pouť na Kozí horu ve Ztracené Lhotě, kde je k mání pytel vavřínu za krejcar, tomu se pak doma nemocné dítě, nemocný muž či žena, nemocný otec nebo matka, nemocná sestra či bratr, nebo kdokoliv jiný na místě uzdraví. A tak jsem si od faráře vyzvedl pytel na vavřín a krejcar a teď jsem na cestě do Ztracené Lhoty.“

Ale milý chlapče,“ řekl kmotr sedlákovi: „to jsi tak prostomyslný, že bys tomu věřil? Víš co? Ten farář ti brousí za ženou a chtěl by si to s ní dnes užít, proto to navlekl tak, abys mu šel na celý den z cesty.“ „Myslíte, kmotříčku?“ řekl sedlák: „Tak to bych rád věděl, zda je to pravda.“ „No,“ řekl kmotr: „vlez si do mé nůše, já tě zanesu domů a tam uvidíš sám.“ A tak se stalo.

Sedlák si vlezl do kmotříčkovy nůše a ten ho zanesl domů. Jak přicházeli k domu, bylo tam již veselo. Selka měla kus ode všeho, co pobíhalo na dvoře, zaříznutý a teď to pekla a pan farář jí k tomu fidlal na housličky. Tu na dveře zaklepal kmotr, a tak se selka zeptala, kdo je venku. „To jsem já, děvenko.“ řekl kmotr: „Nechej mne tu dnes na noc, neprodal jsem na trhu ani vejce a teď, abych je vlekl domů. Jsou těžká jak kameny, nemohu dál a už je už tma.“ „Inu, kmotříčku,“ řekla na to selka: „to mi přicházíte opravdu v nepříznivou chvíli. Ale protože není zbytí, tak pojďte dovnitř a sedněte si tam vzadu za pec.“

Tak se kmotr i s nůší vsoukal do kouta za pecí. Farář a selka se k sobě měli zatím rozpustile a byli opravdu veselí. Nakonec farář prosil: „Moje milá, ty umíš tak pěkně zpívat, zazpívej mi!“ „Ale co vás, pane faráři, nemá!“ řekla selka: „Já už dávno nezpívám, to za mých mladých let, to jsem zpívávala, ale nyní je to všechno pryč.“ „Ej,“ řekl znova farář: „zazpívej mi alespoň trošičku!“

A tak začalo to veselé zpívání. Nejdříve spustila selka: „Pánbů ochraňuj toho ťulpase, ať se na Kozí hoře dosyta napase!“ Nato zazpíval veršík farář: „Ať tam spásá celičký rok, místo vavřínu jen obrok!“ Teď se ovšem přidal kmotr vzadu za pecí: „Ty můj milý hošíku, jak se ti leží v tom košíku?“ A tu spustil sedlák v nůši: „Nemám, nemám tu už stání, spěchám, spěchám na kázání!“

Pak sedlák z nůše vyskočil a faráře vypráskal z domu bičem. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der alte Hildebrand“ (KHM 95) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z německého dialektu přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková