Jak se kohout ženil

Johann Wilhelm Wolf

Když byl tenkrát stvořen svět a po zemi se procházela už všechna zvířata, začala se párovat, a tak se také stalo, že se kohout ženil se slepicí. Pozval mnoho hostů, všechnu drůbež z blízka i z dáli. Když bylo po hostině, vzali manželé své hosty do jejich lesa, kde kohout pyšně řekl: „To vše patří mně!“ Ale slepice řekla: „Jsme mladí a teprve s hospodářstvím začínáme, prý hrozí tuhá zima, proto nám pomozte všichni sbírat žaludy, abychom měli malou zásobu.“

Jak tak lesem chodili a sbírali, znenadání se tam připlížil lišák, toho se všechna drůbež vyděsila a seběhla se ke kohoutovi. Ten řekl: „Ženo, jdi domů a udělej pro nás večeři, vy ostatní buďte beze strachu.“ Tak slepice šla, ale sotva vyšla z lesa, tu se z nebe snesl jestřáb, ubohou ženičku popadl a odnesl ji pryč bez toho, že by to někdo z jejích blízkých viděl.

Mezitím se lišák k těm ostatním blížil stále víc a víc, a tak se tito brali pryč, jeden tam, druhý tam, až tam nakonec na mýtině stál kohout sám, tomu totiž jeho pýcha nedovolila, aby zbaběle utekl. Když byl lišák docela blízko, po tom dobrém kohoutovi skočil a popadl ho za křídla a běžel s ním ke své noře.

Tu kohout zvolal: „Jak si můžeš vůbec dovolit tak počestného muže, jako jsem já, násilně vyrvat z jeho panství a vléci pryč? Co ode mne chceš?“ „Chci tě sežrat,“ řekl lišák: „proto se připrav na smrt, ale neotálej s tím, neboť mám velký hlad.“ „Mne sníst bez toho, že bych se předtím pomodlil?“ zeptal se kohout: „Bloude bezbožný! Jen se někdy podívej, jak se slepice kdákajíc modlí, když najdou zrníčko k jídlu, a jak zbožně kývají hlavami, když pijí vodu.“ „Jak se jeden modlí?“ zeptal se lišák zvědavě.

Tu kohout roztáhl křídla, nohy srazil k sobě, sklonil hlavu a zavřel oči: „Tak se to dělá.“ „Nauč mě to, potom tě už dlouho nenechám žít.“ poručil lišák, a tak mu kohout srazil k sobě nohy, ocas mu přitiskl k zemi, hlavu stlačil dolů, až ležela čumákem na zemi, a řekl: „Nyní říkej po mně: Abeeeceeedeee!“ vyletěl na strom a pokračoval: „Kočka přede!“

Lišák pochopil, že ho ošidili, a tak, když se všechna zvířata modlí, lišák to nikdy nedělá.

Kohout svoji slepičku doma přirozeně nenašel. Ale myslel, že zabloudila, a věří tomu dodnes, proto každé ráno vstává mezi zvířaty jako první, aby ji volal: „Kykyrikí! Kykyrikí!“ [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka "Des Gockels Hochzeit" je ze sbírky lidových pohádek "Deutsche Hausmärchen" (1851) sběratele Johanna Wilhelma Wolfa (1817 - 1855). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková