O podivuhodném pacholkovi

Bratři Grimmové



V roce 1520 vyprávěl urozený pán Jan z Rechenberku v přítomnosti Sebastiána Schlicha a jiných poctivých a čestných lidí, jak jeho otci a jemu samotnému za časů, kdy bojoval uherský král Matyáš s Turky, věrně a poctivě mnoho let sloužil jeden pacholek, že nikdy neměli lepšího.

Jednoho dne pacholkovi svěřili důvěrnou zprávu pro jednoho urozeného pána, aby mu ji předal. Pán si myslil, že sluha je dávno na cestě, když tu náhodou vešel do stáje a našel tam chlapa ležet na seně u koní a spát. Tu se velmi rozhněval a křičel, co to znamená. Pacholek vyskočil a vytáhl ze záňadří dopis: „Pane, tu je odpověď.“

Tu se Jan z Rechenberku vyděsil, protože cesta to byla daleká a nebylo možno člověku, ani na koni, aby ji tak rychle zvládl; pochopil, že jeho pacholek nemůže být člověk.

Brzy nato byl pán z Rechenberku na bojišti zle ohrožován nepřítelem, tu se dal pacholek do řeči: „Pane, nebojte se a uprchněte, já ale pojedu zpět a přinesu od nepřítele zprávu.“ Když se sluha vrátil, v naditých tornách mu to cinkalo a chřestilo. „Co to tam máš?“ ptal se pan Jan: „Zlámal jsem jejich koním podkovy, tak vám je tady nesu.“ S tím podkovy vysypal na zem; nepřátelé je tak nemohli pronásledovat.

Jan z Rechenberku nakonec vypověděl, že potom, co byl pacholek takto odhalen, jednoho dne prostě zmizel, nikdo nevěděl kam.

K tomu je možno dodati historky, které od známého šlechtice zaznamenal Kirchhof:

Jednoho dne odjížděl nejmenovaný šlechtic na cesty a poručil svému pacholkovi, aby jeho oblíbeného koně dobře hlídal a držel ho v bezpečí. Když byl šlechtic pryč, zavedl pacholek koně na vysokou věž, větší jako deset schodů, ale když se pán vrátil, kůň ho poznal podle rázného kroku, vystrčil hlavu z okenního otvoru věže a divoce ržát. Pán se tomu velmi podivil a toho koně museli dostat dolů z věže pomocí provazů a lan.

Jindy prý byl onen šlechtic zajat, protože někoho v hádce zabil, a volal na svého pacholka, aby mu pomohl. Ten řekl: „Ačkoliv je to těžké, udělám to, ale nesmíte se při tom křižovat, ani lomit rukama, natož přivolávat pánaboha ku pomoci.“ Pán mu svatosvatě slíbil, že se takového konání zdrží. Jak to dopadlo?

Pacholek šlechtice popadl, jak byl s pouty a v řetězech, zvedl se s sním do výšky a letěli pryč. Ale pán byl v té výšce celý bez sebe strachy, jak se tam tak třepotal, zvolal: „Bože, zachraň mne, kde to jsem?“ V tom okamžiku ho pacholek pustil, a on spadl jako žok na zem. Pak šel pacholek k paní a ukázal jí místo, kde její muž leží, aby si ho ošetřila, což ona také udělala.

Pacholek na poděkování nečekal a zmizel kdovíkam. [pozn3]




Poznámka 1 - Lidová pověst „Des Rechenbergers Knecht“ (DS 175) je z rozsáhlé sbírky pověstí bratří Grimmů „Deutsche Sagen“ (1816-1818). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami doplnila Jitka Vlk Martináková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková